Stránka s informacemi o vývoji projektu HOCZ.org
Nějaké to PFko
1 ledna 2016, Sicmoid @ 23.42

Nemyslím si, že jsem ta správná osoba, co by tohle měla oznamovat, ale jak (zvláště) na HOCZ platí, co si neuděláš sám/sama, to není. A navíc tenhle blog zase bylo potřeba trochu oživit, jelikož ač si neustále mezi nejvyšším vedením říkáme, že se sem budeme snažit pravidelně přispívat, skončí to většinou tak jedním článkem za rok a navíc… bez obrázků.

O co tedy jde. V první řadě o to, že nastaly výrazné změny ve vedení projektu a to jak v postu ředitele, tak správce RPG. I když, v podstatě to tak výrazné není a ani moc nečekané. V postu RPG správce zůstal nyní Blacký sám (když nepočítám jeho nyní začínající a pomalu rozrůstající okruh lidí, kteří mu pomáhají) a post ředitele jsem převzala já. Kaily i Sandro odstoupili z časových a osobních důvodů a asi nemá cenu to tu za ně nějak víc rozebírat, každý z nás ostatně jednou zjistí, že naše priority jsou někde jinde, než v projektu, kterým si dobrovolně necháváme užírat čas a nic, kromě dobrého pocitu, za to nedostaneme.

I v mém případě je to jen dočasná náhrada, protože sama vím, že zhruba za rok a půl už tento úkol nebudu moci plnit, ale právě proto jsem to chtěla nyní zkusit. Je to zvláštní takto říct a trvalo mi celkem dlouho si to uvědomit, ale i mě čeká na HOCZ konec a převzít si tu zodpovědnost ředitele je poslední věc, co můžu pro tento projekt udělat. Zároveň ale musím říct, ač to není nic moc příjemného takhle na nový rok, že tímto neslibuju lepší zítřky a jak to najednou bude na HOCZ o tolik růžovější. Naopak s politováním musím konstatovat, že to s tímto naším projektem, který někteří budujeme už jedenáct nebo deset let, nevypadá moc dobře a vůbec netuším, jak dlouho se nám ho podaří udržet v nějakém alespoň funkčním stavu.

Je to z prostého důvodu, nás těch nejstarších (z hlediska let, co na HOCZ jsme) už není mnoho a většina už jsme též jednou nohou v ‚důchodu‘ (= na pokraji sil a na začátku myšlenek na odchod) a naopak, mladé duše nijak vedení projektu neláká, všichni z něj prchají nebo se do něj neodváží ani vkročit. Může za to spousta nelichotivých skutečností z obou stran, které nechci zatím právě zde nějak podrobněji rozebírat, protože to není předmětem tohoto článku, ale trochu se bojím toho, kdy to dojde do toho nezvladatelného bodu.

Přitom obecně, když se na to člověk podívá s tím letitým odstupem, by se dalo říct, že kvalitou udělalo HOCZ velký krok vpřed a ne tak, jak se praví v jednom starém vtipu od Stanleyho, že to byl krok vpřed blíž ku propasti. I za tento předešlý rok 2015 se vylepšilo spoustu zastaralých věcí, vyjednalo dobře nespočet situací, celkově prostě vypadá zase o trochu lépe a neměl by se proto rozhodně vynechávat vděk těm všem lidem, co za tím stojí.

A tak bych místo spílání nad tím, jak se obávám toho, jak to vůbec bude v budoucnu vypadat, ráda poděkovala všem, co stále mají ještě sílu pro to HOCZ tolik dělat a co tu s námi i v tom předešlém roce vydrželi. Nebudu raději jmenovat, aby se někdo třeba neurazil, že jsem na něj zapomněla nebo ho jmenovala až kdoví kolikátého, ale věřte, že si vážíme každého z vás. Do dalšího roku bych pak ráda popřála samotnému HOCZ, aby to ještě chvilku vydrželo a nespadlo nám na hlavu. Aby nám dělalo víc radosti než starostí a aby dávalo hráčům nové skvělé zážitky, zkušenosti a i třeba nová přátelství. Ta stará aby samozřejmě upevňovalo a nestahovalo je k sobě dolů k té tvrdé zemi. Tak uvidíme, co všechno se v tomto novém roce vyklube, snad víc toho dobrého, sama jsem na to zvědavá.

Za vedení,

Síca


„A ještě jedna maličkost”
1 prosince 2014, Blacky @ 14.06

Fíha. Dneska je toho k oslavování. Deset let HOCZ, padesátý příspěvek na blogu, první sníh v Praze… (dobrá, v to poslední jen zbožně doufám). To abychom se do toho pustili. Dnes je to totiž na den přesně deset let, co se poprvé otevřely brány našich Bradavic návalu studentů! (more…)