Stránka s informacemi o vývoji projektu HOCZ.org
Popisky!
9 dubna 2015, Sicmoid @ 19.48

Nebudu raději ani zmiňovat, jak dlouho to trvalo, vy sami to moc dobře víte a počítáte nám to beztak i na zdi svých pokojů, abyste nám to stejně dní mohli vyčítat! Ale teda bez dalších zbytečných řečí, konečně přicházíme s tou slavnou informací a novinkou: nové popisy postav jsou již konečně kompletně hotové!

Veškeré nové instrukce a doporučení si můžete přečíst v nastavení v úpravách, konkrétně na tomto odkazu.

Co je na nich ale tak zázračného a nového? Jen tak ve zkratce, vše ostatní vám bude jasné i ze samotných instrukcí:

  • Rozdělili jsme jednotný popisek na dvě části – stručný, který se ukazuje na chatu a podrobný, který bude k nahlédnutí v kartách postav a kde se budete moci více vyřádit.
  • Udělali jsme krok vzad a značně polevili v pravidlech, která byla dřív v mnoha ohledech až moc přiškrcená a utažená.
  • Vytvořili jsme pod popisy prostor pro diskuzi, která se ukládá a dá se zpětně dohledat a prohlížet – samozřejmě jen v rámci vaší osoby a lidí starající se o schvalování. Je to celková změna v přístupu, odteď se popisky nezamítají s jednostranným komentářem k vám, ale v případě nutnosti nějakých úprav se o tom diskutuje a to i s možností vašeho přispění do diskuze. I tolik neoblíbená hláška „Zamítnutý popisek!“ se zaměnila na upozornění na změnu. Slibujeme si od této úpravy, že i váš dost často negativní pohled na popisy a jejich schvalování se postupně promění spíše v příjemné a radostné diskutování a společné upravování právě toho vašeho popisu.
  • Je možnost mít více schválených popisů, což se dá využít u postavy, která často mění oblečení nebo nosí výrazné účesy. Též na slavnostní události, kdy budete mít předepsaný popisek s šaty nebo svátečním hábitem a bude stačit na tu konkrétní událost už jen daný popisek zaktivnit a po skončení akce přepnout zase na klasický a podobně, má to spoustu dalšího využití. Bude to trochu jako svou postavu opravdu převlékat.

Na zlikvidování toho vysokého čísla, co se tam teď nashromáždilo (chtěla jsem počkat do počtu 666, ale těm posledním jedenácti se nějak nechce), je nás celkem dost. Nemusíte se tedy bát, že nám to bude trvat další půl rok. Poté až se situace trochu uklidní, bude správcem RPG – Kailym vymyšlen další postup, zda se vytvoří nějaká malá skupinka, co se o to bude starat nebo si to vezme na svá bedra on sám, to bude pak už na něm. Každopádně protože i my v tom budeme trochu nově chodit a znovu se učit, mějte s námi trpělivost a pokud uvidíte někde nějakou chybu nebo si nebudete s něčím jisti či se budete domnívat, že se na vás stala nějaká křivda, neváhejte nás kontaktovat. Níže uvádím seznam lidí, kteří se přihlásili jako dobrovolníci a kteří s vámi budou s velkou pravděpodobností v nejbližší době komunikovat. Zároveň se na kohokoliv z nich můžete obrátit.

Děkujeme za podporu a upalujte si popisky upravit podle nového znění!

Seznam dočasných popiskářů:

Sicoma Wylson/Tobias Rein, Carmen Liliana Stormgarde/André McQuinn, Logan O’Callaghan/Elaine R. Remington, Arlette Swallow, Lia Vanquish, Rebecca C. Bennett, Samantha Karen Lume, Isabella Daphne Carterová, Kassandra Hatzidakis, Laurence C. Lemming, Antonie Dooher, Lenora C. Morsen, London N. Grey, Michael J. Wilson, Oliver Layden, Stormy Templeton, Wataru Bates, Fe López

Nápomocní jsou vám i tito:

Wolfgang Magnussen/Alessandro de Nicolsburg – říďa, ten musí být všude
William C. Cairo – vývojář a přední tvůrce nového systému popisů
Teodor W. Kaily – správce RPG
Derek Hastur – vývojář a Veverka

Terka/Síca


Zrušení RPG týmu
12 října 2014, Sicmoid @ 19.35

Už jsem jak Kirara, něco slíbím, že napíšu/vysvětlím, a trvá mi to rok. Ne, dobře rok ještě ne, ale nebezpečně jsem se blížila právě k těmto nechvalně známým způsobům. Že už ten článek snad nikdy nenapíšu a to, proč jsem zrušila RPG tým nevysvětlím ani svým spolupracovníkům, ani širé veřejnosti. Ne, že by mě to netrápilo a nemyslela na to, psala jsem to už pětkrát a pokaždé jsem to smazala, že to není dostačující a že to musím napsat jinak, takže jsem nad tím strávila x hodin a naprosto bez výsledku. Když to píšu teď po šesté, říkám si, že už je mi úplně jedno, jak to bude napsané, prostě to zveřejním. Stejně se mi to nepodaří napsat tak dokonale, jak bych chtěla, aby to všichni pochopili, jak to bylo, protože každý je tu jinak dlouho, spoustě lidem by můj článek připadal zdlouhavý, kdybych to vysvětlovala od začátku, jiným zase nic neřekne, když zmíním jen posledních pár let nebo jsou tu lidé, kteří tu můžou být, jak dlouho chtějí, ale stejně to nebude určující, protože prostě mají svůj pohled na věc a nic jim to nevymluví. Ale k věci.

Zrušila jsem RPG tým. Proč?! A měla jsem na to vůbec právo?! Proč jsem o tom neinformovala předem a neradila se s ostatními?! Je to mé rozhodnutí vůbec správné! A kdo bude dělat všechny ty věci?! A hlavně popisky!!! Co s nimi bude! A co naše žádosti! Co jsem si to vůbec dovolila? Jmenovat se správcem, to přece nemůžu zvládnout! Vůbec si nevážím té práce, co v týmu lidi udělali! Ale hlavně popisky!!!!!

Takže za prvé, klídek lidi. Za druhé, vezmu to postupně a budu se snažit být stručná, ale už teď vím, že se mi to asi nepodaří, za to se omlouvám.

PROČ jsem zrušila RPG tým? Protože když se snažíte něco vytvořit podle nějakých svých plánů a představ a po dobu tří let se vám to za nic nedaří a spíše se z toho, co jste vytvořil, stává něco, co není prospěšné ani jedné straně, je potřeba tuhle věc zrušit a začít od znovu úplně jinak nebo to přenechat někomu jinému. V tomto případě je skoro lepší se možná nejprve ptát, proč a jak se tento tým zakládal, následně se podívat na poslední měsíce „fungování“ tohoto uskupení, a ta odpověď vám dojde sama. Ale pokud vám to i přesto nedojde, pokračujte ve čtení.

JAK je vůbec možné, že jsem mohla RPG tým z „ničeho nic“ zrušit? Když si přečtete můj poslední článek zde, který byl věnovaný právě RPG týmu a je shodou okolností psán přesně před rokem, leccos pochopíte o mé pozici a též si na tu otázku můžete odpovědět sami. Ale tedy pro objasnění. Někteří mladší jedinci (a nejenom oni keksíkužel) nevědí, jaké to bylo za „našich“ časů, kdy vznikaly první RPG týmy, které se poprvé daly nějak nazývat a měly nějaké konkrétní plány. Spousta takových lidí si myslí, že něco, co jsem vytvořila a tři roky vedla, tu bylo odjakživa a že jsem byla zvolena do nějaké už pevně dané struktury jako vedoucí a bylo na mě, abych to nějak udržovala v chodu a na ostatních, aby posoudili, jestli budu nebo nebudu ten vedoucí. Jsem nucena vás ale trochu vyvést z omylu.

Stejně jako spoustu věcí na hocz, i podoba RPG týmu se různě až hrůzně vyvíjela. Od prvotních správců RPG, po menší uskupení až po první větší organizovanou skupinu, kterou kdysi (před pěti lety) založil Morn, a od které se postupně rozvinul i RPG tým současný, tedy už minulý. Nikdy nebyl RPG tým pevně daná struktura a co nový vedoucí, to jiná podoba. Byli hráči, kterým daná situace v tom období ohledně těchto věcí natolik vadila, že se rozhodli založit úplně nový tým podle svého, byli lidé, kteří to „zdědili“ a nějak se plácali už ve vymyšleném (zpravidla tyhle RPG týmy nevydržely ani půl rok) a pak tuhle pozici předávali ostatním, dokud se nenašel zase někdo, kdo to celé překopal. V těchto dobách ještě pořádně nebylo ani vymezené, co vlastně RPG tým má a nemá dělat, což pak vyvolávalo spoustu (často zbytečných) sporů. Spoustu lidí si z RPG týmu dělali srandu a říkali, že vlastně ti lidé tam nedělají vůbec nic, vedení profesorů házelo RPG tým na druhou kolej, protože oni profesoři dělají přece to životně důležité pro hocz, totiž výklady a vedou školu, a RPG tým je vlastně k ničemu, pokud jim tedy ve světě nebo na škole nepořádá nějaké akce, aby se studenti zabavili a neměli čas remcat na úkoly nebo výuku nebo na cokoliv. Což nebyla vždy úplně křivda (ať už z jedné nebo druhé strany), na všem trocha pravdy vždycky je, ale neberte si to teď nějak osobně nebo extra vážně, prostě se v té době dělo spoustu věcí, to už teď stejně nevylepšíme. Pravdou je, že v samotném vedení se tyto dvě složky neustále hádaly, házely na sebe svou práci, a když něco nefungovalo, mohla za to pokaždé samozřejmě ta druhá část vedení, zkrátka v té době to nebylo vůbec stabilní, a jak jsem psala, nebylo úplně vymezené, co RPG tým představuje a dělá. Nevěděli to členové týmu, nevědělo to vedení, nevěděli to hráči.

Byl to velký problém, ale nechci zase říkat, že to bylo k ničemu a naprosto marné, to vůbec. V těchto dobách vznikla RPG školka (ano, taky tu nebyla odjakživa), byla snaha se nějak víc starat o popisky a dát jim nějakou podobu, vytvářet akce pro hráče a dovytvářet náš svět. Jen to bylo trochu…chaotické, a hlavně proto vznikalo spoustu fám/nepřesných domněnek, hádek a nesrovnalostí, a především teď už pro všechny dobře známá a keksíkužel nechvalná pověst RPG týmu.

„Co s tím?“ ptala jsem se v duchu sama sebe, když jsem se dívala na tento zmatek, jehož jsem byla součástí, jednak jako člen skoro všech RPG týmů, které od toho Mornova byly vytvořené, ale také jako vystudovaný student a tudíž člen vedení jako takového. Kdo mě zná trochu víc, dobře ví, že jsem už do věcí vedení kecala od třeťáku/čtvrťáku svého prvního studentování. V té době jsem to dělala jednak, protože jsem byla puberťácké hovado a bavilo mě provokovat, ale také protože mi hodně věcí vadilo a byla jsem dostatečně drzá říkat takové věci nahlas a chtít to řešit. Vzhledem k tomu, že v téhle fázi, kdy jsem byla ještě student, sama jsem se k řešení věcí, co mi vadily, neměla možnost až tak dostat, takže většinou jsem jen kritizovala, naopak v téhle zlomové situaci, o které budu teď psát, jsem už byla člen vedení a měla jsem za sebou zkušenosti z minulých RPG týmů. Tudíž po té otázce „Co s tím?“ jsem mohla vzít veškerou svou drzost, odvahu a chuť něco změnit a založit úplně nový a jiný RPG tým, což jsem následně samozřejmě udělala.

Dala jsem dohromady všechno, co profesoři dělat nechtěli, protože to nebylo součástí výuky, pak i vše, co dělal RPG tým do té doby a utvořila jsem jakousi strukturu, kterou teď už všichni většinou znáte. Mým cílem bylo sjednotit veškeré tyhle činnosti na projektu pod jednu složku, aby se na to dávalo pozor a nehádali jsme se, kdo to má vlastně dělat a proč to nedělá, a zároveň rozdělit veškerou tu práci mezi několik oddělení, aby každý dělal to, co ho baví, aby to zvládal, nebyl zahlcený a nebylo toho na jednu osobu hodně. Kromě toho jsem si utvořila určitý cíl, za kterým jsem se chtěla vydat, a který měl všechny motivovat, plus jsem dávala důraz na to, že tímto se neoddělujeme od vedení projektu, ale měli bychom neustále komunikovat, propojovat naše činnosti a vítat mezi námi i třeba některé hráče z řad studentů, kteří by také mohli obohatit celý pohled na věc (i přesto, že do té doby jsem zastávala názor, že studenti do vedení nepatří a mají si co nejvíce užívat právě tu hru, kterou pro ně tvoříme a vpadnout do všech těchto pak už spíše povinností, až dostudují).

Tento celý koncept jsem vystavila do debatky a přednesla Kirarovi, následně byl schválen (respektive nikdo výrazně neprotestoval) a realizován. Takže pokud se ptáte, zda jsem měla právo zrušit RPG tým, tak ano měla. Nikdo si mě nevolil z dalších možných zájemců, nikdo mi nic nezanechával a nepředával, tento konkrétní tým byla má práce, můj koncept, takže jako jsem ho založila, mohla jsem ho kdykoliv zrušit.

Proč jsem se NERADILA s ostatními? Neřekla jsem nic dopředu? Upozorňuju, že ty otázky si nevymýšlím, takto mi byly několikrát za sebou podávány, i přesto, že hodně z těch lidí očividně neměla/nemá o ničem moc páru, a přesto mě byli schopní o tom poučovat a takto se ptát, ale k otázkám. Radila jsem se s několika lidmi. Ať už protože to byli lidé, kteří jsou ve vedení dlouho a mají spoustu zkušeností nebo protože jsou to mí přátelé (nebo obojí dohromady). Nebylo to tak, že bych se špatně vyspala a RPG tým ze dne na den zrušila. Radila jsem se o tom dlouho a mluvila jsem o tom i s Kirarou, ovšem nijak veřejně, zvláště proto, že pokud se něco takového řeší veřejně, každý si myslí, že k tomu má co říct, i přesto, že to tak úplně vždy není a hlavně pak vzniká všeobecná panika, a to pak především i mezi samotnými členy. A to bylo nežádoucí, ten tým jsem zrušila podle některých náhle a nečekaně, ale popravdě to byla tři měsíce připravovaná událost s předem určeným datem, kterou jsem chtěla provést účelně až po RPG školce, aby nebyli poznamenání nováčci a celkově veškerá činnost kolem RPG školky. Takže tak.

Jsem si jistá, že je to SPRÁVNÉ rozhodnutí? Bylo opravdu nutné RPG tým rušit? Ano, jsem si tím stoprocentně jistá, obojím. Jak jsem naznačovala výše, dávat někomu můj koncept nebo myšlenku, aby v ní pokračoval, nepovažuju za dobré a prospěšné. Nic by se tím nevyřešilo a jen to prodloužilo konec tak o ten půl rok. Jasné, on nebyl problém ani tak v té mé myšlence a struktuře, ta byla si myslím víc jak dobrá, proto se taky nebráním tomu, pokud bude někdo zakládat další RPG tým (je možné, že se tak stane), aby se mnou inspiroval, ale podle mě člověk, který ten tým sám nevytvoří (ať už z jakýchkoliv předloh), nemá k němu ten správný přístup a nic ho na tom místě nedrží, nemotivuje ke správné činnosti a celkově to pak nebere tak vážně a zodpovědně, jak by měl.

Těmito otázkami se dostáváme i k tomu nejpodstatnějšímu – co bylo tak špatně, že jsem tým zrušila, když teda ten koncept a myšlenka byly vlastně docela v pohodě. Tohle je to nejtěžší na vysvětlení a pochopení, protože ten problém je hodně komplikovaný a propojený s mnoha jinými věcmi/faktory, můžeme se o spoustě těch důvodů dohadovat a hodně věcí si domýšlet, ale stejně se možná nedostaneme ke všemu nebo to nebude úplně tak jednoznačné a jasné. Ale pokusím se o to, alespoň ze svého pohledu.

Kromě článku o RPG týmu jsem tady na blog kdysi psala i článek o generacích a spolupráci a takových věcech. Zpětně jsem si to pročítala, protože jsem nedávno zase kroutila hlavou nad jednou událostí s tím spojenou a ono to i trochu souvisí s RPG týmem, a hledala jsem v tom inspiraci a tak. A u toho mě napadl takový jeden „krásný“ paradox. Kdybyste hledali nějakou společnou věc (a teď vyjmu ten hlavní cíl a smysl hocz, ten se zatím stále nemění, ale způsob řešení problémů, přístup a tak dále je pokaždé jiný), která se vyskytovala/vyskytuje ve všech generací hráčů na hocz, tak i přesto, že se občas zdá, že kromě toho, že jsou to teda všichni hráči hocz, žádná společná věc vlastně ani tak není, že každá ta skupina se nějak vyvíjela/vyvíjí a má trochu jiný směr (ale nikoliv ten smysl, ten zatím stále zůstává stejný), ovlivňují se ty po sobě jdoucí, ale od první se ta poslední liší skoro vším, tak přece jenom jedna ta společná věc by se našla – nenávist vůči RPG týmu.

Schválně to trochu zveličuju a píšu „nenávist“, ale když se na to tak dívám, dá se to skoro tak napsat. Pojem „RPG tým“ je skoro pro všechny ať už se s ním setkávají často nebo poprvé (což je to nejsmutnější) negativní. Ten RPG tým může být jakýkoliv a přesto po vyslovení tohoto názvu většině naskočí kopřivka nebo se jim automaticky vybaví to nejhorší. Můžeme se jen domnívat, čím vším je to způsobeno a zda se jednalo třeba i v současné době o nepatřičný předsudek nebo ne. Každopádně to tak je a jen hodně těžko se s tím dá hnout.

Mým vlastně hlavním cílem nového RPG týmu bylo pokusit se ten negativismus z toho názvu setřást. Donutit lidi se na to uskupení dívat třeba trochu jinak a mít k němu i jiný a v nejlepším kladný přístup. Ať už se jednalo o spolupracovníky v projektu (profesory, občany), tak i hráče studentů, cílovou skupinou byli prostě všichni a to i (keksíkužel) samotní členové RPG týmu – ti tím trpěli v konečné fázi nejvíc, smutné, vím, ale dostanu se k tomu ještě později. Chtěla jsem dosáhnout toho, aby se lidi RPG týmu nebáli, ovšem zase aby neříkali hrdinně „já se RPG týmu nebojím!“, ale aby tohle uskupení jednoduše respektovali.

Proč je ten pojem tak negativní? Co si lidi myslí, že je tak špatně?

Za prvé – RPG tým vznikal vždycky jako taková jakási kontrola hry, jelikož jako každé takové společenství/hra máme určitá pravidla, která se musí dodržovat (zjednodušeně řečeno) a lidi obecně cokoliv, co je kontroluje, snáší těžko, protože mají pak pocit, že je to zároveň omezuje v jejich svobodě a jednání.

Za druhé – do RPG týmu se vždycky vybírali jen určití lidé, jelikož ne každý hráč je hned schopný těch spousty úkonů, nemá přehled, není vhodný kandidát, a lidi obecně v takovém přístupu a výběru pak vidí protekci, kamarádíčkování a tu strašnou nespravedlnost.

Za třetí – k domluvě se nepoužívají veřejné kanály, ale dost často se vše řeší v soukromí, pro klid a lepší spolupráci, následně se pak ukazuje jen výsledek, a lidi obecně mají velkou představivost a všechno co se nedělá před jejich očima, mají tendenci považovat za tajnůstkaření a zbytečně moc vše démonizovat.

Nechci moc zabíhat do detailů a názorů, proč si myslím, že většina těchto negativních myšlenek nevzniká úplně oprávněně, jelikož ne všechno je černobílé a vysvětlovala bych to tu na dalších x A4, ale doporučovala bych si poslechnout Blackýho přednášku z Projektování (taky zde na blogu trochu níže), kde hezky prezentuje třeba například, co by si lidé měli odnést z prvního kontaktu s RPG týmem – totiž v RPG školce, ale co si doopravdy berou, s jeho názory se v dost věcech ztotožňuju. Nebo si občas poslechnout Kiraru, jak mluví o tom „kamarádíčkování“, ono už jen samotné hocz se založilo na tom, že se sešla parta přátel a hocz společnými silami vytvořili, na vzájemné důvěře a přátelství, a popravdě, nebudete dělat něco s nadšením a odhodláním, pokud budete mít v týmu naprosto neznámé lidi, u kterých nevíte, zda jim můžete věřit nebo ne a v podstatě nevíte ani moc, co jsou zač, to trochu nedává smysl. Co se týče třetího bodu, to jsem tu i trochu nakousla, ne vždy je rozumné všem všechno zpřístupňovat a zajímat se o názory všech, občas prostě musíte dát zodpovědnost do rukou pár lidem a doufat, že mají dostatek rozumu a nějaké zodpovědnosti, že se budou rozhodovat správně a budou projekt někam vést, protože kdyby všichni rozhodovali o všem, nikam by se projekt nedostal, zamrzli bychom na prvním bodě, kde by se nedomluvilo x lidí každý s jiným názorem a nikam by to nesměřovalo.

Důležité, co tím chci vším říct je to, že problém už je v úplném počátku. Začínat tvořit nějakou strukturu, když už vůči tomu lidi mají předsudky a nedůvěru, je hodně těžké. Nějak to celé překonat. Neříkám, že nemožné, proto jsem to i přesto všechno zkusila a snažila se tři roky tomu čelit a tvořit a vést, ale nepodařilo se mi to. Ten první rok byl takový objevovací, hodně jsme ještě pak změnili, upevnili, předělali. Ať už nějaké techniky nebo samotné členy. Druhý rok byl hodně výkonný. Fakt jsem cítila, že na to máme a že jsme na dobré cestě (opět odkazuju na můj článek psaný před rokem), a přesto nedůvěra, pomluvy a dost často nespravedlivé rozsudky u ostatních hráčů přetrvávaly a já cítila, že v ten třetí rok hodně členům dochází trpělivost a nadšení, naděje, že by se to mohlo zlepšit. Začali být skeptičtější, protivnější. Začali to vzdávat a jejich jakákoliv motivace klesla na bod nula (jen málokdo vydrží takový tlak, kdy něco děláte, snažíte se, co to jde a přesto to ostatní považují za naprosto zbytečné či tomu srážejí důležitost, zkuste si někdy motivovat takové lidi). Sami členové začali věřit těm slovům, které byly neustále rozsévány, začali tak činit (snad stagnace, kdoví?), začali být stejně nedůvěřiví a i ti nejvěrnější, kteří v mém týmu byli od začátku až doteď, začali pochybovat, zda dělají to, co vždycky chtěli a zda to k něčemu vede. Když máte nějaké takové uskupení a neustále vám do něho někdo naráží, projeví se to i uvnitř. Ta netrpělivost a pochybnost se změní ve zbytečné hádky a nečinnost. Přátelé a spolupracovníci se najednou začnou jeden do druhého navážet a ta skupina se začne projevovat takto až skoro agresivně navenek. Pak se ty předsudky stanou „pravdou“ a nikoho pak už nezajímá, že to není tak, že by se potvrdilo to, co přece dávno ví a neustále tvrdí, ale že si to tím vším vlastně sami vytvořili.

Troufám si tvrdit, že zrušením RPG týmu došlo/dojde k – dejme tomu pojem třeba – „osvobození“ a to nejenom, co se hráčů týče, ale i samotných členů RPG týmu.

A co TEĎ? Psala jsem hned, co jsem tým zrušila, že prozatím je dočasným řešením to, že budu správcem RPG, dovyřeším věci spjaté s RPG týmem (začátek roku je vždycky docela náročný v tomhle ohledu) a pak se pokusím najít nějaké lepší řešení. Nový RPG tým zakládat nebudu. Já určitě ne, čímž vás neodrazuju to zkusit, klidně se do toho pusťte. Ale nedoporučovala bych to. Já jsem sice pod RPG tým nacpala spoustu věcí, které prostě někdo spravovat musí, ale můžou se zase vrátit do starých rukou nebo to můžeme dělat jinak. Podle mě a mých zkušeností, které jsem nyní získala, si myslím, že RPG tým není nutně potřeba. Je to zbytečný strašák všech, lidi nechápou jeho přesnou úlohu (i když jim to člověk vysvětlí a ukáže třeba desetkrát) a pak se bojí tvořit, jsou pod věčným stresem, že je někdo kontroluje a zbytečně všechny jeho činnosti démonizují. Lidi uvnitř týmu zase pod věčným tlakem negativismu dělají, co nikdy dělat nechtěli a jsou bráni jako největší zlouni projektu, za což nám ta práce a velká zodpovědnost opravdu nestojí.

Zároveň ale využiju příležitosti k pobídnutí členů vedení (protože kdo se dočetl až sem, má jistě veškerou potřebnou energii a odvahu). Chtěla bych založit naprosto dobrovolnou skupinu lidí, co budou vytvářet akce na hradě i mimo něj. Nebude to žádný RPG tým, žádná pevná zodpovědnost, žádná kontrola, nic z toho. Něco jako ten nápad s profesory, co zařizují kulturní akce na hradě, akorát s tím rozdílem, že já to nechci nějak limitovat jen na profesory, ale beru všechny členy vedení. Každá pomocná ruka se bude hodit a mluvím jenom k vedení, protože všichni mají vypravěče, přístup do debatky a nemusí se jim přidávat žádná práva a nebudou nic spešl. Budou to prostě lidi, co dobrovolně něco tvoří. Pro „přihlášky“ prosím využijte mail rpg@hocz.org, kde stačí uvést jen jméno, skype a že se hlásíte jako dobrovolníci. Chci to takhle „oficiálně“ jen proto, abych vás měla na jedné hromadě a měla v tom přehled. Takže moc díky, jestli se zapojíte!

POPISKY?! Že se k nim konečně dostávám, že? Co jsem tak vypozorovala, nikomu ani tak nechybí RPG tým, jako spíše popiskáři. Což je docela taky paradox, jelikož popisková část byla jedna z těch částí, která byla nejvíce ze všech stran kritizována. Ne, dobrá, není to paradox, je to logické, že lidi budou nespokojený, když jim popisek někdo zkritizuje nebo když jim visí dva měsíce neschválený s dalšími 448 (jo, ten počet se vyšplhal do těchto výšin). Je to prostě tak, dokud hráčům někdo popisek neschválí, nebudou v klidu spát. Já to chápu, vlastně díky (kvůli?) mně se popisky dostaly na tuhle úroveň, že jim lidi ve hře přidávají maximální důležitost a skoro bez nich nedokážou hrát. Což je samozřejmě dobře (teda až na to tvrzení, že bez popisku nedokážou hrát), já jsem za to ráda, byl to těžký boj, ale povedlo se (jako jedno z mála). Ale stejně jako všechno na hocz, stále věci zdokonalujeme a snažíme se jim dát nějaký lepší tvar/podobu. Vzhledem k neustálým dohadům, co do popisků psát a nepsat vznikl návrh, že by mohl existovat jeden popisek, který bude delší a lidi se tam budou moci vyřádit a druhý, kde bude to podstatné, co potřebujeme vědět k okamžitému použití ve hře. Nakonec se to doopravdy tak vytvořilo a spolu s tím i spoustu vylepšení, což by bylo fakt super, kdyby se to nevylouplo v tak trochu nevhodnou dobu. Tohle nemůžu dávat za vinu nikomu a ani nechci, prostě se sešlo více faktorů, a tak se nám vytvořil nový systém popisků do doby RPG školky (horší doba už snad není) a do rozhádaného týmu, který nakonec byl zrušen, tudíž se najednou stalo, že nikdo popisky neschvaloval/neschvaluje a číslo neschválených popisků se začalo nehezky zvyšovat. K tomu ještě pořádně nikdo nevysvětlil, co že se to vlastně s těmi popisky stalo, co je a není možné teda kam psát a tak dále. Tohle je samozřejmě nemilá situace, a protože teď asi nějakou dobu RPG tým nebude a ty popisky jsou potřeba dát do kupy, chci tentokrát vyzvat úplně každého, kdo by chtěl (z řad vedení i studentů) se zapojit a pomoci s touto problematikou, pište mi na výše zmíněný e-mail, jen prosím tedy uveďte do předmětu „popisky“, ať se mi tam nepletete s akčními členy vedení, co budou psát ohledně zájmu spolupráce s akcemi.

Bude potřeba znovu sjednotit pravidla a následně se podle těch pravidel vrhnout na těch pár stovek popisků, co nám tam visí. Ostatní, co se zapojit nebudou chtít (a nikomu to nevyčítám), prosím o trpělivost, je to věc, která nebude hotová ze dne na den a bude to mít ještě nějaký progres. Takže to k popiskům.

Nebylo mi blbé zrušit RPG tým už jen kvůli těm lidem v něm? Proč si NEVÁŽÍM té práce, kterou vykonávali? Tuhle otázku sem dávám trochu navíc, ale taky mi to bylo řečeno, teda ne jako otázka, ale jako fakt, že co jsem si to vůbec dovolila, ale pro svou strukturu článku jsem si to přetvořila v dotaz. A chtěla jsem to sem dát z jednoho prostého důvodu – já si nesmírně vážím všech, kdo se kdy na nějakém RPG týmu podíleli, možná jsem to dávala málo najevo, ale je to tak. Ať už dlouhodobě nebo tam byli jen krátce, ale i těm, co se do týmu hlásili a nikdy do něj třeba nebyli přijati. Opravdu neskutečně moc děkuji všem, kteří se toho nebáli a šli do toho. Protože dělat dobrovolně (a ze začátku vždy i s nadšením) tuhle nevděčnou „práci“, za kterou vám jen málokdo na konci poděkuje (i přesto, že si většina myslí, jak je to super být v RPG týmu, protože protekce a práva a tak, vůbec ne zodpovědnost a spousta, ta spousta práce), je opravdu obdivuhodné a já vám za to děkuju.

Už bude KONEC? Ale jo, už dopisuju poslední řádky. RPG tým měl samozřejmě na starost i schvalování nějakých těch zvláštností, RPG školku, dohlížení, trestání a tak dále. To, že jsem teď správce RPG neznamená, že to budu dělat celé sama. Na RPG školku se budou hledat lidi jako vždycky až to bude potřeba a zbytek… co ten zbytek? Pokud můžu připojit ještě jeden můj takový skromný názor – většina těch žádostí, co nám kdy na e-mail přišly, byly kraviny nebo banální věci, na které jste se vůbec nemuseli ptát. Dlouhou dobu fungovalo hraní i bez toho aniž byste všechno museli mít schválené. Vedení si všimlo, když se někde vynořil někdo, kdo hrál naprosté pitomosti a rychle si ho zpacifikovali, stejně tak když hrál někdo hodně dobře, spoustu věcí mu bylo povoleno, aniž by se na to nějak ptal nebo posílal x stránkové žádosti. Myslím, že bychom tento způsob „kontroly“ měli zase na chvíli vyzkoušet. Hrajte, jak uznáte za vhodné, ale počítejte s následky. Pořád má vedení jednu mocnou zbraň – vypravěče, a ten má vždycky pravdu, ať se vám to líbí nebo ne.

Myslete na to, posílejte mi na mail „přihlášky“, pokud máte zájem nějak pomoct projektu, nebojte se nových věcí a díky, že jste si to tu přečetli, teda omlouvám se ještě jednou za protahování, ale snad jsem nakonec odpověděla na vše.  A na úplný závěr – jednoduše užívejte si této hry.

Terka/Síca


Čajovnické HOCZprojektování
19 července 2014, Lucas @ 9.03

Dnešní tradiční čajovnické Setkání se neslo po předlouhé době v konstruktivním duchu a proto si dovoluji sem přidat velmi kratičký report, který by měl obeznámit o tom, co se dělo a jaké jsou „výsledky“ našeho pilotního dílu (řečeno s Blackým). Již v pozvánce na 69. Setkání jsem předesílal, že to bude vskutku tradičně netradiční. První část byla věnována prezentaci jedné z mých čerstvých myšlenek – čili takovému malému projektu pro HOCZ a druhá část, v čele s Blackým, se poté již věnovala konkrétní problematice, přičemž způsob a forma korespondovala a šla ruku v ruce s částí první. Ale pojďme, letem světem, k jádru hafoně.

V zadní části čajovny, spolu s projektorem a velmi amatérským, neoficiálním a VIP streamem (níže přikládám audiozáznam!) jsme dnes odprezentovali takový malý projekt, jenž bychom rádi a postupně – s vaší podporou – realizovali. Když si všichni zúčastnění vyslechli první část a takový malý-velký úvod, následovala přednáška o problematice RPG a k pozdním hodinám se dokonce dostalo i na první pokusy o autorská čtení. A protože nemá smysl chodit kolem horké kaše, na níže přiložených odkazech naleznete vše potřebné k tomu, abyste se dostali do obrazu. Aneb (téměř) vše, co se dnes odčajovalo a odprezentovalo vám nyní nabízíme k nahlédnutí. K těmto dokumentům vřele doporučuji věnovat pozornost také níže přiloženým audiozáznamům, které nepochybně dopomohou ke správnému pochopení celé věci. Děkuji.

Závěrem bych chtěl za mě a mého (nejen)dnešního kolegu Blackýho poděkovat všem, kteří přišli a věnovali nám pozornost, čas a také projevili poměrně příjemný zájem o věc. Veliké díky všem zúčastněným, veliké díky Laurimu za kamerování, veliké díky všem VIP streamařům a veliké díky holkám, které nám dokonce napekly! (Díky patří nepochybně i slečně z čajovny Setkání, která to tam s námi výjimečně přetrpěla až do jednácti hodin). Pokud by bylo cokoliv nejasné, neváhejte se ozvat přímo mě a pokud vás zajímá víc, jsem tu též pro vás. Ještě jednou díky, mějte se rádi a buďte dobří. Naviděnou a naprojektovanou snad zase koncem prázdnin, kdy bychom chtěli pokračovat v našem novém „seriálu“.

Lucas.


RPG tým
23 září 2013, Sicmoid @ 22.13

Dlouho jsem se kopala k tomu sem zase něco sepsat a přemýšlela jsem, jestli to bude mít vůbec nějaký účel. Koneckonců už několikrát tu článek o RPG týmu byl, i přesto, že jen informační … a vlastně, tohle také bude „jen“ informační, ale i tak asi trochu jiného rázu. Trochu delšího, osobnějšího a vůbec.

Důvod je prostý. Spoustu lidí si na RPG tým stěžuje, rozhlašuje o něm všemožné pomluvy nebo tvrdí, že vlastně o něm nic neví, mají zkreslené informace nebo říkají, že jsme uzavřená skupina lidí, která se vyžívá v zamítání žádostí/popisků/questů, jsme i podle některých věčně akorát nabručení a nikdy nikomu nevyhovíme. Bereme si mezi sebe pochybné lidi, „všechno je to o kamarádíčkování“ a tak podobně.

Chtěla bych vám ale dokázat, že to tak není. Tak tedy, pokud máte zájem, přejděte tu tlupu velmi hlučných a nadávajících lidí před našim prahem, projděte otevřenými dveřmi a pečlivě se rozhlédněte.

OBECNÉ INFORMACE

RPG tým je uskupení několika pečlivě vybraných lidí, kteří mají dostatek zkušeností na to, aby spravovali náš herní svět. Není to jednoduchá činnost. Takoví lidé musí mít všeobecný přehled o našem světě, jak herním, tak reálném, musí mít dobré komunikační a organizační schopnosti, nesmí se bát prosazovat se a zároveň jednat umírněně. Musí vzbuzovat autoritu a zároveň se nad nikým nepovyšovat.

Pro lepší spolupráci, komunikaci a taky nějaké to spravování, je RPG tým rozdělen na dvě části. Administrativní a RP větev. Administrativní část je ke všemu rozdělena na čtyři podskupiny: skupina starající se o wiki, skupina starající se o popisky postav, skupina starající se o popisky chatů, skupina starající se o schvalování/zamítání žádostí.

Přestože jsme takto rozdělení, je to spíše proto, abychom si vyčlenili každý svou práci a té se věnovali naplno. Samozřejmě, že mezi sebou obě části komunikují a diskutují, řeší některé závažné věci společně a kontrolují se navzájem. Není mezi jednotlivými částmi betonová zeď, ale zároveň se tím také učíme důvěřovat sami sobě i ostatním členům. Protože i tak stále všude vystupujeme jako RPG tým, jako celek. Kromě toho není vyloučené, aby jeden člověk byl ve více částí, pokud to zvládá, ale určitě by neměl být ve všech.

Za obecnou zmínku ještě stojí informace, že ačkoliv Kirara (Derek) nikdy nebyl oficiálně členem týmu (však je vývojář a ten nejvyšší na HOCZ, dejme tomu správní rada), je mezi námi všudypřítomný. Tím myslím, že je pozvaný do všech našich konverzacích na skypu, neustále s ním komunikujeme a probíráme s ním důležité věci a snažíme se ho udržet v obraze, o všech činnostech týmu a celkově potřebách HOCZ.

Stejně tak Alex, jako ředitelka školy a správce výuky, vidí do všech věcí, které probíráme a může se kdykoliv vyjádřit, když je potřeba nebo naopak my se jí optat či spolupracovat. Je stejně jako Kirara neoficiálním členem a přesto složkou, bez které bychom nemohli efektivně vykonávat všechny naše činnosti a spolupracovat i s ostatními.

SOUČASNÁ SESTAVA

Administrativní větev

  • HoczWiki: Alessandro de Nicolsburg & Lucas A. Laurie
  • Popisky chatů: Bartleby Bellows
  • Schvalování žádostí: Bartleby Bellows; Selena M. Lawry; Susanne Nightingale
  • Schvalování popisků postav: Bartleby Bellows; Cathy O’Connel; Jane Boneová; (Shirley Griffin); Selena M. Lawry; Susanne Nightingale; Rebecca Valentine

Role-Playing větev

  • Vedoucí: Sicoma Wylson
  • Ostatní členové: Alessandro de Nicolsburgc; Beatrice de la Crue; Ginny M. Weasley; Lucas A. Laurie; Samuel Jake Gordon; Selena M. Lawry; Rebecca Rattray

RP školka

  • Vedoucí: Selena M. Lawry; Bartleby Bellows

Zdá se to všechno dokonalé, že? Tak proč si někteří lidé myslí, že je RPG tým špatný? Kromě systému vedení RPG týmu (který se v těch x letech každoročně měnil a pořád se nedokázalo přijít na to, co bude fungovat nejlépe) je totiž nutné RPG tým obsadit těmi správnými lidmi, o kterých byla řeč. Což je strašně jednoduchá věc, stačí si lusknout a hned máte v řadě deset naprosto vyhovujících lidí.

Ne, takhle to opravdu nefunguje. Každý máme nějaké mouchy a ani ten největší úžasňák tady na HOCZ nesplňuje do posledního puntíku mé podmínky zmíněné v obecných informacích. Člověk musí hlavně dostat nějakou praxi, nějak se s naším světem sžít, v něčem se vykoupat a v hodně věcech dospět. To není otázka deseti minut. Někomu to trvá rok, dva, někomu třeba pět a někdo k tomu nedospěje nikdy. Ale i přes ty všechny mouchy, nedokonalosti a nedospělosti, jsou mezi námi výjimeční lidé, kteří ten tým dělají takový, jaký je. Bez kterých by to zdaleka nefungovalo tak dobře.

Naprosto upřímně a konkrétně. Nedokážu si tým představit bez našich dvou největších perfekcionistů a sarkastických rýpalů Bártové a Sádroše, kteří jsou od okolí – řekla bych – nejvíce kritizovaní. Přiznávám, že jsou místy arogantní, ale používají to, čemu se říká mozek a jejich pečlivost je až obdivuhodná. Navíc o protekci nebo kamarádíčkování z jejich strany nemůže být řeč. Rýpají bez rozdílu do všeho a do všech.

Pečlivost a snaha dělat věci dokonale se nevyplácí ani Jane a celkově, všem popiskářům. Neustále od širokého okolí slyším stížnosti, a přitom tato sestava je jedna z nejproduktivnějších a nejrozumnějších za posledních několik let.

Sel se zase ochotně a naprosto dobrovolně ujímá organizace RP školky, jedné z nejnevděčnějších činností na HOCZ, a i přesto, že je spousta věcí ještě potřeba v tomto směru doladit, vždy má odvahu a trpělivost se do toho pustit.

A mohla bych pokračovat i dalšími členy týmu, kdybych chtěla u psaní tohohle článku strávit další rok. V každém případě, členové současného RPG týmu tihle lidé nejsou z důvodů protekce nebo toho, že jsou něčí kamarádi (ačkoliv pokud mám s někým dobré vztahy, jsem o to ochotnější mu důvěřovat a svěřit mu nějakou činnost), či snad proto, že jezdí na srazy nebo někomu kupují dvě kila čokolády týdně. Jsou v něm díky svým schopnostem, znalostem, odvaze a ochotě obětovat svůj čas tomuto projektu. Takto byli vybíráni, to bylo to rozhodující slovo.

(Co se týče přibírání nových členů. K tomu budou podrobnější informace v dohlednu na nástěnce. Chystá se jistá inovace, která by mohla spoustu věcí ulehčit a snad i trochu zamezit smyšlenkám, že nabíráme jen lidi z protekce, zároveň je dost lidí, co se neustále ptá, jak se do týmu dá dostat, co je k tomu nutné splňovat a tak podobně, takže i na to by ona inovace mohla odpovědět, ale nebudu to pitvat zde, dozvíte se o tom, co nevidět.)

NAŠE ČINNOST

O tom, co vlastně všechno děláme, kolují stejně hloupé fámy, jako o jednotlivých členech a to nejenom mezi studenty, ale i vedením. Jednu dobu se dost často mezi vedením hlásalo, že tohle má na starosti čistě RPG tým, tohle támhleti, tohle ať si dělá StR, tohle je čistě věc profesorů a tak podobně.

Je na tom něco pravdy, to bezpochyby, ale určitě to nejsou jen činnosti výhradně pro jednotlivé části našeho vedení, ať si každý dělá jen to své a konec. Hlavním heslem, kterým by se všechny složky na HOCZ měly řídit, je dělat co nejvíce činností společně. Proto není vyloučené, aby členem RPG týmu byl i profesor nebo dejme tomu i člen StR/student, naopak je to žádoucí, abychom jako celek měli co největší rozsah jak informací, tak činností a nedostávalo se to k nám přes informační šum a tak zároveň i o nás, aby se vědělo tak, jak to doopravdy je.

Co je ale tedy naše konkrétní činnost? Co nám bylo svěřeno a jak to všechno vykonáváme? Začnu administrativní částí, tam je toho poměrně víc a je to hodno podrobnějšího okomentování. Pak budu volně pokračovat RP větví a RP školkou.

Schvalování popisků

Skupina lidí má na starosti kontrolovat nově napsané popisky, které jsou poslány ke schválení, ale též můžou zkontrolovat již v minulosti schválené popisky či zakázat dotyčnému změny v popisku natrvalo.

Jako již u hodně věcí na HOCZ i popisky postav prošly spousty změnami v průběhu let. Nejdřív vzniknul nápad, že by nějaké popisky mohly u postav být, pak se zjistilo, že si tam lidé píšou naprosté kraviny, tak se určilo, že se popisky budou schvalovat. Ze začátku k tomu nebyly žádné určité podmínky a schvalovat to mohl kdokoliv z profesorů (taky to tak vypadalo). Pak se určilo pár lidí z vedení, že to budou schvalovat a nakonec jsem k tomu dostala já. Už při začátcích mého působení v RPG týmech (ještě těch předchozích) jsme se shodli s ostatními, že tato povinnost by měla patřit výhradně právě členům RPG týmu a že by bylo dobré pravidla popisků sjednotit, aby měly nějakou úroveň. Pravidla se sepsala a začalo se podle nich řídit. Doufám, že vám je jasné, že jsme nemohli projít celou kartotéku a kontrolovat zvlášť všechny, kdo tam měli něco špatně podle nových pravidel, abychom jim to mohli zamítnout a aby to tedy všichni měli schválené nově. Začali jsme podle nových pravidel odbavovat ty, co se rozhodli svoje popisky změnit a tudíž se nám sami jejich popisky nabídly ke schválení/zamítnutí s tím, že časem si prostě každý ten popisek změnit musí tak i tak. Bohužel, jak bývá u Hoczáků zvyklostí, začali nám chodit denně sovy s tím, že to tam dříve mohli mít a jak to, že teď ne a že tamti to tam mají a když oni můžou, proč ne všichni a co si to na ně vymýšlíme a že si to just nezmění. Těch sov bylo opravdu neskutečně mnoho a ještě víc jich chodilo, když se ty pravidla ještě o něco upravily a nakonec dospěly k podobě současné. A byly naprosto zbytečné.

Momentálně popisky už na starosti nějaký ten rok nemám (díky-keksíku), protože se vyhradily přímo skupině popiskové, nedělá je celý RPG tým, ale i přesto mám dost velký přehled, jak to tam chodí. V současné podobě jsou ta pravidla snad taková, že se už měnit nebudou, takže dá se říci dokonalá, a pokud jste neměli ještě chvilku, projděte si je. Kromě toho mezi popiskáři jsou momentálně ty nejzodpovědnější osoby na HOCZ vůbec (a říkám to já a naprosto upřímně a vážně, protože se nějaký ten pátek na HOCZ už nacházím a poznám schopnosti lidí, se kterými spolupracuji). Ano, zamítají vám každou čárku ve větě a každou nesrovnalost, které nerozumí, chtějí po vás detailnějšího popisu, jak jste k jaké jizvě přišli a proč vlastníte skleněné oko či dřevěnou nohu, ale uvědomte si, že to dělají proto, aby ty vaše popisky byly naprosto dokonalé, smysluplné a bez chyby. Aby se daly číst a aby ubývalo těch popisků v kartotéce, které jsou schválené kdovíkým podle kdovíjakých pravidel (jestli vůbec nějakých), aby se na ty vaše popisky dalo koukat a celkově působily profesionálně, protože to je většinou to první, s čím se hráči kolem vás seznámí v souvislosti s vaší postavou, když vylezete na chat. A snad byste nechtěli, aby první obrázek o vás v ostatních lidech vzniknul podle na koleni spráskaném popisu postavy, který by neměl ani hlavu ani patu. Navíc ty osoby, co to mají na starosti, to dělají dobrovolně (a keksíku-žel u toho teda nemůžou sedět 24/7, takže to občas chvilku trvá) snad s jistou zodpovědností, určitě ne proto, že by vás chtěli pořád s něčím prudit a bavilo je opravovat vám každou větu. Není to přece vaše slohová práce a pověřené osoby nejsou žádní profesoři, co vás za to budou známkovat a peskovat vás. Jsou to jen popiskáři, co vás upozornili, kde jsou chyby, takže se není nutné vztekat, ale místo toho je na místě si nad tím znovu sednout a udělat to lépe. Pak ušetříte nervy sobě i popiskářům, také ale jejich i váš čas, protože dokonalé popisky stačí jen odkliknout, a mimoto tím ušetříte i mé uši od zbytečných stížností, jak jsme všichni v tom RPG týmu hrozní a hlavně ti, co dělají popisky!

Schvalování žádostí

Skupina lidí kontroluje a konzultuje došlé žádosti a posuzuje jejich správnost/závadnost. Jedná se především o CP, zvláštní schopnosti postav, výjimečnosti ohledně práv a tak podobně.

Dalším velkým bolákem a terčem největších pomluv se stala právě tato část RPG týmu. Už dřív ještě, když vznikaly první RPG týmy, bylo tohle hlavní činností RPG týmu celkově. Posuzovat, co je správné/nesprávné, co je logické/nelogické, co je možné/nemožné, kdo si co zaslouží/nezaslouží, kdo co může/nemůže vlastnit a vedly se kolem toho soukromé i veřejné boje, zda to ti dotyční posoudili objektivně, jestli někomu nenadržují a jestli si na někoho nezasedli, a proto mu to nechtějí povolit či, že všechny výjimečné schopnosti mají jen ty osoby, které to rozdávají. I dnes koluje všude možně, kde se dá, že kombo Sel-Bárt-Sůsa jsou nejhorší sestavou pro rozhodování jakýkoliv věcí, že jsou právě neobjektivní, že si tam dělají, co chtějí, všechno zamítají a na žadatele držkují a mnoho dalšího. Dřív jsem ve schvalovací části nebyla, a když jsem zaslechla takové zvěsti, lákalo mě to jako osobu zodpovědnou za celý RPG tým, si to jít prověřit. Stala jsem se na půl roku součástí jejich skupinky (a možná i součástí těch pomluv ^^), abych odhalila ten největší zločin, jaký se kdy na HOCZ stal – holky fungují naprosto skvěle!

Ne, ale teď vážně. Sice jsme se na začátku trochu v něčem neshodly a měly spolu problém, ale další spolupráce probíhala bezproblémově. Bártová, jak jsem říkala už na začátku, opravdu kritizuje všechno stejně bez rozdílu, kdo to pošle a ke všemu všechny ve skupině dokope k vyjádření se, aby následně mohla, co nejdříve odepsat a zaznamenat to na wiki. Sel se Sůsou vždy důkladně žádosti pročítají a vedou se na to diskuze, u kterých se používá především mozek (ano, někteří lidé ho fakt mají a dokonce ho i používají), když je něco nejasného, optají se, zjistí si to dodatečně nebo to konzultují přímo s danou osobou. A už vůbec se k žadatelům nechovají arogantně nebo povrchně. Tvrdší jsou snad jen na ty, co si o to píšou. Když nám třeba někdo uraženě už na úvod napíše do žádosti, že stejně ví, že mu to neschválíme nebo si napíše o naprostou kravinu. To pak dovádí k nepříčetnosti i mě. Ale ujistila jsem se, že v tomhle holkám můžu důvěřovat a měli byste i vy.

Největším nepřítelem je pak už jen čas. Jenže, jak už jsem psala u popisků, nikdo nás za to za prvé neplatí a za druhé u toho nemůžeme sedět 24/7. Zvláště, pokud se lidi zblázní a pošlou jich hned několik naráz. Pro představu, jaký to je občas záhul – v tomto srpnu ještě v době RP školky, kdy je přednější se zajímat hlavně o nováčky, nám přišlo na e-mail RPG týmu 54 žádostí. Museli jsme pak nasadit tak smrtelné tempo, že jsem si jeden den připadala, jak něčí sekretářka, kolik jsem za těch několik hodin u ntb odeslala e-mailů a vyřídila věcí.

Přitom by to mohlo být daleko příjemnější, kdybyste si uvědomili pár základních věcí. Jasně, nemusíte se nám bát napsat a zeptat se či o něco požádat, ale než to uděláte:

  1. Ta žádost musí nějak vypadat, alespoň napsat do předmětu e-mailu stručně jednou oznamovací větou, o co v té žádosti jde, abychom v tom měli hned přehled. Zaměřit se na strukturu žádosti – pokud možno říct na rovinu vše, co je potřeba a co je její součástí. Dát tomu nějaký řád a pořádek (psát třeba jedním druhem písma i velikostí), hlavně tu žádost dokončit a nenahrazovat nedopsaná místa pomlčkami a doufat, že to za vás snad doplníme. Prostě celkově se snažit o nějakou úroveň. Když nám někdo pošle žádost s hrubkami, pochybnou češtinou, každé písmenko je jinak velké a ta žádost je nedokončená, nevrhá to na odesílatele dobré světlo už hned v počátku.
  2. CP jakýkoliv zvířat se studentům v současné době neschvalují. Jedním důvodem je to, že jsou ve výrobě systémová zvířata, která budete muset krmit a starat se o ně, tudíž to bude (i přesto, že za ně nebudete moci hrát) realističtější. Druhým důvodem je to, že je většinou studenti chtějí k tomu, aby „oživovali“ chaty. Upřímně, oživovat chaty můžete i sami za svoje postavy a není nutné k tomu vytvářet další CP. Kromě toho, „oživovat“ chaty by měli především profesoři nebo členové RPG týmu nebo občané nebo kdokoliv, kdo vlastní vypravěče, tak jim to neberte. Pokud někdo ze studentů již CP zvířete vlastní, je výjimečný případ a nejspíše k tomu, aby takové CP vlastnil, má dobrý důvod.
  3. CP duchů a skřítků a čehokoliv na to vaše „oživování chatů“ jsou dočasně (alespoň tak na rok) vybraná a nebudou se teď nikomu ze studentů rozdávat.
  4. Zvěromágové, Metamorfomágové, Živelní mágové, Tempomágové, Černokněžníci, Vlkodlaci, Upíři, Víly a další pochybná stvoření jsou v našem světě opravdu výjimečná a aby tedy nějaký hráč něco takového mohl být, musí vykazovat určité kvality a mít pro to dost dobrý důvod. To, že to prostě chcete a určitě tím zpestříte hru, nestačí. To v poslední době spíše oživíte chat tím, že budete mít naprosto normální postavu.
  5. To, že vám něco nepovolíme, neznamená konec světa a ani to, že na nás do konce věků musíte být naštvaní a uražení. Jsou určité logické důvody, které jsou vám sděleny a vy byste se je měli pokusit pochopit a pokud jsme vás navedli k nějakému vylepšení, tak jako u zmíněných popisků, je dobré si nad tím znovu sednout a snažit se to udělat dokonalým. Stěžovat si po prvním neúspěchu umí každý a věřím, že je to kolikrát zábavnější, než dělat věci pořádně, keksíku-žel to ale k ničemu nevede.

Když se budete řídit těmito pěti základními radami, věřím, že posílání i schvalování/zamítání žádostí se stane daleko příjemnější záležitostí.

HoczWiki

Samotná wiki je přístupná k editování a prohlížení si všem ve vedení plus ještě StR, je stále potřeba jí doplňovat a spravovat, upravovat. Spíše věc, která jde mimo studenty.

V minulosti o wiki zájem moc nebyl a Goldy s Dielem museli všechny neustále kopat k tomu, aby tam všechno zapisovali a brali to jako užitečnou věc. V nedaleké době se toho ujal Lucas se Sádrošem a chtěli rozjet i wiki-tým, ovšem ten moc dlouho také nevydržel, a nejaktivnějším správcem se tak stal samotný Sandro. V podstatě je na každém, co tam bude psát, ale minimálně Sandro nebo RPG tým by o tom měl mít přehled, takže se snažíme průběžně kontrolovat, zda tam není něco mimo naše reálie a pokud ano, upozorňovat na to tvůrce. Proto je lepší, když někdo chce nějaký článek rozšířit nebo nějakou věc dodělat, poslat to nejdříve i RPG týmu nebo to postovat volně do debatky, aby to vidělo víc očí. Ale není to úplnou nutností, je to jen doporučený postup.

Popisky chatů

Kontrola, zda jsou všude popisky chatů, jaké mají být.

Dříve popisky chatů nikdo extra nehlídal, každý si je měnil, jak chtěl a jak potřeboval, ale i tam nechával ty své a hodně se zapomínalo měnit počasí a celkově v tom byl dost binec, a tak jsem se rozhodla tuhle věc udělit pro pořádek přímo nějakým osobám v RPG týmu. Aby na to neustále někdo myslel a nestávalo se, že v zimě svítí třiceti stupňové slunce a naopak. Je to velice praktické. Vždy je lepší se obracet na nějakou konkrétní osobu nebo vědět, že to je všude tak, jak má. A Bártová to dělá velmi spolehlivě, takže jí moc neštvete zapomínáním na to ty popisky měnit do původní podoby a kdyby snad byla nějaká nesrovnalost, určitě se jí nebojte ani ozvat.

RP větev

Skupina lidí starající se o RPG dění na hradě i mimo něj. Měli by mít přehled, co se kde děje a být ochotní vždy vypomoci se školními akcemi, ať už profesorům nebo StR. Schvalují a měli by i vymýšlet questy/LARPy nebo pomáhat s jejich realizacemi.

V této části se vždycky projeví (nebo neprojeví, no) týmový duch všech, co v ní jsou. Dřív skupina neměla vedoucího, protože jsem si naivně myslela, že budeme fungovat jako tým a na všem se podílet společně, ovšem do jisté míry je vždycky potřeba jakoukoliv skupinu nějak vést. Cílem skupiny je schvalovat questy/LARPy. Ty, které vymyslí studenti sami, profesoři, ale i my samotní. Ne stylem, že si to přečteme a řekneme „ale jo, docela dobré“ nebo „ne, nelíbí se mi to“, ale abychom si nad tím sedli, zhodnotili povrchně, jak to na nás celkově působí, ale zároveň i se podívali do hloubky a pořádně rozebrali jednotlivé části, nedostatky se snažili vyřešit a celkově ten quest/LARP doladit, pomoct tomu, kdo to vymýšlel k dokonalému znění, ale zároveň i realizaci.

Někteří lidé si stěžují, že žádný pořádný quest tu dlouho nebyl, kromě Vlkodlaků, kteří ke konci vyšuměli a byli celkově velkým propadákem, a že se na škole nic neděje. Samozřejmě, že naším úkolem v RP větvi je questy vymýšlet a vymýšlet i děj na hradě, ale když se na tu situaci celou podívám, ani nebylo třeba za poslední dva roky dělat nějaký velký quest nebo se přetrhnout s nějakou dodatečnou aktivitou. Naopak bylo potřeba udělat trochu větší pauzu po těch všech událostech, co škola zažila (poslední byla bitva se Skřety, pak nějaké čachrování s řediteli, Vlkodlaci, problém s tím, že profesoři přestali hrát a podobně), muselo se to všechno trochu uklidnit, připravit na další velkou „bitvu“. Navíc si nemyslím, že se nic na hradě nedělo. Naopak, Mrzimorští rozjeli svůj kolejní (nemalý) quest, stejně tak se chytli i Havraspárští. StR nás neustále nadšeně a svědomitě zásobovala všemožnými akcemi k svátkům, že nakonec nebyl měsíc, kdy by se snad něco nedělo. O prázdninách byl k vidění i úžasný Abinger. Opravdu, o akce nouze není. Ano, není to vše ani zdaleka zásluha RP větve, ale my tu ostatně nejsme proto, abychom všechno vymýšleli a dělali sami a nikdo jiný na to nesměl ani sáhnout. To je ta společná věc, kterou musíme dělat všichni dohromady, a to se nám – řekla bych – docela daří. Není to dokonalé (spoustu věcí by se tomu dalo vytknout a vylepšit), ale směřuje to k lepším zítřkům (profesoři se rozhoupali a hrají, je zájem i napravit pomoc StR se svátky, RP větev se chystá oklepat a být aktivnější) a to je důležité. A možná, když budete hodní, tak vás čeká během příštího školního roku několik větších akcí, do kterých se budou moci zapojit všichni. A kdoví, třeba nám i konečně (keksíku-žel?) přestane kvést Sakura.

RP školka

Skupina lidí se stará o chod RP školky. Dělá úvodní přednášky pro nováčky a cvičné questy a na základě poznatků z obou částí pouští/nepouští nové hráče do hry.

Školka nefunguje zase tak dlouho a přesto se tento způsob pouštění do hry velice osvědčil. Není to nic jednoduchého, je to extra náročná věc, hlavně vyčerpávající a zabere hodně času. I samotná organizace a přijímání lidí na pomoc z řad všech (jak vedení, tak studentů) není nic pro slabé povahy. Sel s Bártovou se této velké zodpovědnosti ujaly tak nějak samy a i přes tu náročnost to nevzdávají a vždy se toho chopí. Ačkoliv by to nemusel mít pod palcem samotný RPG tým, mohl by se toho ujmout vlastně i kdokoliv z vedení, i přesto se samozřejmě ale počítá s tím, že by všichni z týmu měli pomáhat a být toho všeho součástí.

Je pár věcí, které je třeba doladit, například vymyslet alternativu za sáhodlouhé přednášky, kdy se neustále opakuje to samé, a vtloukávají se lidem do hlavy věci, které by stejně tak dobře mohli být třeba v nějakém dobře udělaném kvízu, který by nezabral tolik času (jak novým hráčům, tak i lektorům) a přesto by měl stejný (nebo i lepší) efekt. Což je všechno ještě otázkou času, ale. Na co jsem fakt hodně háklivá – když si někdo stěžuje, že do hry pouštíme kdejaké retardy a špatně hodnotíme a děláme to všechno úplně blbě.

Nad tímhle se prosím příště, než to vypustíte vůbec z pusy nebo klávesnice, pořádně zamyslete. Chápu, že člověk, který se toho nikdy neúčastnil a ani do této věci nevidí, nemůže si jí zkontrolovat a projde si školkou maximálně tak jednou jako šedý, si dělá těžko představu, jak to všechno vlastně funguje a nefunguje. Ale už čistě jen logicky. Pokud nemáte představu, kolik nováčků nám rok co rok projde rukama, podívejte se na stats.php nebo do kartotéky. Je to přibližně 850 nových registrací z toho přibližně 600 lidí se pokusí projít školkou každou tu sezónu a stále to roste. Zvládnout 600 lidí během měsíce (když jsou to velké prázdniny) nebo dvou-tří týdnů (když je zimní období) už tak zní děsivě a přesto to někdo dělat prostě musí. Spoustu lidí opakuje, chodí k nám lidi různého věku, někteří sotva umí psát nebo se vyjadřovat, jiní jsou v pubertě, tak se nám to všechno snaží ještě ztížit protestováním a děláním schválností, jiní jsou nespokojení prostě z principu, a s tím my všichni, kdo se k tomu upíšeme, bojujeme celý ty dny, kdy školka probíhá. Zdá se vám to jako sranda? Mě ne. Nebo možná jo – po dvou týdnech, kdy už mi z toho všeho solidně hrabe.

Nejsme naprogramované stroje, ale lidi. Každý máme svůj styl hodnocení, posudku, i přesto, že se samozřejmě snažíme spoustu věcí sjednotit. Někdy má někdo špatný den a tak je přísnější, někdo má zase naopak dobrou náladu, tak je hodnější. Někdo má jinou úroveň své hry a tak jinak soudí i nové hráče. Všechno je to různorodé a ano v žádném případě stoprocentně objektivní, je to podle toho, kdo se k té a té lekci zrovna sejde. Navíc hodnotíme hráče tak, jak se nám prezentují v tu chvíli ve školce. Například (a mohla bych jich uvést daleko víc) někdo se projeví jako úplný začátečník a projde školkou s hodnocením 1, a pak se během týdne vypracuje, že hraje skoro jako běžní hráči (což je samozřejmě supr). Proč si ale hned musí někdo pustit pusu na špacír s tím, že ten a ten hráč si přece jedničku nezasloužil a nebo rovnou říkat, že to hodnocení je úplně pochybné a že to neodpovídá. Neodpovídá čemu? Dalšímu subjektivnímu posudku někoho dalšího, kdo má nastavený žebříček trochu jinak? Mimo jiné, to číslo prozatím vůbec nic neznamená, je to jen orientační věc. A předřazování neexistuje, o koleji rozhoduje náš Moudrý klobouk. Tečka.

To samé s přejmenováváním lidí a jmény slavných osob. Některá jména jsou prostě nevhodná, a pokud ho někdo z těch, co zrovna školku vedou, zná, smůla, je nutné se nechat přejmenovat. Pokud ale v té školce zrovna není člověk, co zná úplně všechna jména slavných lidí na světě, pak takový nováček s takovým jménem projde. Je pak ale už složité ho přejmenovávat dodatečně a kolikrát je to stejně jen nějaká zanedbatelná postava z nějakého béčkového erotického anime, co stejně zná jen ten, co si to jméno dal a vy, co máte tu rýpavou otázku „A jaktože vám prošel ten a ten, když je to jméno téhle osoby a přitom JÁ!!! se Chu Zen Lan Poop jmenovat nemohl?!“

Když to konečně shrnu, někdy bych každému pokročilejšímu hráči nebo jiným spolupracovníkům projektu (z vedení) přála, aby si tu školku vyzkoušeli alespoň jednu sezónu vést. Abyste viděli, s čím se každoročně potácíme a mohli mít konečně kompletnější názor (a pokud tu možnost máte, fakt si to pojďte někdy zkusit, možná se i vy sami něčemu přiučíte). Já všechny, kdo to jsou schopní trpělivě snášet, a i přes to všechno jsou do toho nadšení a dělají to rádi, obdivuju. Ano, mají můj velký obdiv a pochvalu (a soucit ^^).

ZÁVĚR

Řekli jsme si základní informace, složení týmu a naší činnost. Závěrem bych chtěla napsat (jasně, jasně, už končím) něco k mé osobě. Proč tohle sepisuju právě já a né nikdo jiný? Na wiki jsem vedená jako vedoucí celého RPG týmu. Ve své podstatě jsem ale takový vedoucí nevedoucí. Ano s touto novou strukturou týmu jsem přišla před dvěma roky já a realizovala jsem jí. Můžu kdykoliv cokoliv předělat nebo ho celý zrušit. Ale zároveň jsem celému uskupení dala určitou svobodu a důvěru. Nejsem člověk, co nad nimi stojí a neustále je za něco peskuje nebo do nich kopá, ať něco dělají. Ne, nejsem ten typ člověka, co se automaticky s takovou funkcí povyšuje a dělá ze sebe toho nejchytřejšího, naopak se snažím se všemi spolupracovat a se všemi důležitými rozhodnutími se radíme všichni mezi sebou, nedělám něco jenom, protože jsem vedoucí, v tomhle jsem na úrovni člena týmu, jako všichni ostatní. Jako vedoucí se cítím jen tehdy, pokud za tu skupinu přebírám zodpovědnost. Ano, je mou povinností přemýšlet o zlepšeních, pokud je někde něco špatně. Je má zodpovědnost tým prezentovat tak, jak to má být a bránit ho, pokud se proti nám někde brojí (ač většinou úplně zbytečně). Vina padá na mě, pokud se ostatní spolupracovníci vedení rozhodnou, že tým je tu zbytečný a nebo překáží a budou ho chtít zrušit. A ano, vina na mě částečně padá i když udělá i třeba jen jediný člen z týmu něco špatně. V tomhle se ale snažím brát svou funkci zodpovědně a snažím se vše sledovat, kontrolovat a o všem dávat vědět včas, řešit to.

Pokud ale víte, že je někde něco špatně nebo je potřeba ještě něco vylepšit, nebojte se mi o tom říct. Mě přímo do očí nebo do skype okýnka, nerada se věci dozvídám od jiných lidí, kteří se to dozvěděli za mými zády. A co nemám ráda ještě víc, když od někoho slyším, jak je ten RPG tým hrozný, ale žádnou konstruktivní připomínku k tomu. Kopejte do mě, pište mi, jsem tu od toho.

Informace o novinkách v týmu nebo jeho aktuální složení najdete v Diskuzi o RPG nebo pokud jste z vedení, tak na wiki v článku přímo jmenující se RPG tým.

Jinak tedy doufám, že jste se pořádně porozhlédli a vše pochopili. Teď už nezbývá nic jiného, než zase vyjít těmi dveřmi, kterými jste vešli, ale které pro vás budou i nadále kdykoliv otevřeny. Mimo jiné vám děkuji, že jste si udělali čas a přečetli si tento elaborát.

Za celý RPG tým
Terka/Síca

Seznamte se, prosím, s RPG týmem
24 ledna 2010, Addamska @ 20.43

Půlrok se s půlrokem sešel a vy jste se za tu dobu snad už doslechli, že na HOCZ funguje skupinka lidí, která vystupuje pod pracovním názvem „RPG tým“. A pokud jste se o RPG týmu nedoslechli, gratulujte nám, podařilo se nám pracovat celou tu dobu v naprostém utajení.

Když už tedy víte, že existujeme, určitě byste se i rádi dozvěděli, proč existujeme a co vlastně děláme. Zároveň vás určitě velice zajímá, jaký vliv bude mít RPG tým na vás osobně. Přinese vám nějaké nové povinnosti? Ale hezky postupně:

Kdo patří do RPG týmu?

Správci RPG: Alex G. F. Essaouir, Ayana Black

Členové RPG týmu: Aden G. Greywords, Arien Severin, Carla Fibres, Diel M. Tarkin, Drusila Addams, Grace R. Silvergrass, Jane Boneová, Lucas A. Laurie, Sneaky Rossi, Susanne Nightingale, Sysi Lumpíková, Teodor W. Kaily

Aktuální seznam najdete vždy v RPG diskuzi.

Podle čeho byli členové vybíráni? Je stále možné získat členství?

RPG tým na úplném začátku sestavoval Mornanth B. Weasley (zakladatel a první vedoucí týmu), který podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vybral nadějné duše, s nimiž se rozhodl spolupracovat. Vytvořila se nějaká základní skupinka, která o dalších členech rozhodovala a stále rozhoduje hlasováním. Žádné přihlášky se neposílají, když z RPG týmu někdo odejde, členové týmu si sami vybírají nové potencionální členy, které kontaktují. Víme, jak hrajete a dokonce si myslíme, že víme, jak jste spolehliví, zodpovědní, pracovití. Prioritou je brát do týmu členy bez dalších závazků, tzn. minimum studentů a profesorů, kteří mají jiné povinnosti.

Jak se dá s RPG týmem komunikovat?

Možností máte hned několik. Buď si zjistíte v RPG diskuzi aktuální seznam členů, vyberete si sympatické jméno (nebo aspoň jméno, které se vám bude líbit) a použijete sovu, email, Icq, skype, whatever onoho sympatického jména. S ním vyřídíte, co potřebujete. Další možností je, otevřít si RPG diskuzi, napsat váš dotaz přímo tam a doufat, že vám někdo odpoví… (A on vám samozřejmě dříve či později i někdo odpoví!) Poslední možností je kontaktovat nás na mailu RPG@hocz.org (pro zapomnětlivé: mail je uveden i na úvodní stránce).


Co má RPG tým na starosti? Co by měl dělat?

Tak v prvé řadě už jste určitě všichni něco slyšeli o RPG školce pro nováčky. Mnoho z vás si jí i prošlo. Plánuje se i RPG škola, ale o tom netřeba se rozepisovat.

Dále jste si pak určitě všimli, že vám tahle banda lidí schvaluje (či spíše zamítá) popisy postav.

Zároveň se snažíme zajišťovat více RPG dění na škole. Takový nadstandard k vypravěčování profesorů. Krom různých náhod se snaží organizovat různé oslavy, slavnosti, svátky. Ovšem jen po „formální“ stránce, řekněme. Rozhodně nechceme brát a nebereme zásluhy profesorům, kteří tyhle akce zajišťují personálně.

RPG tým kontroluje chaty a hraní na nich. Zároveň se stará o popisky chatů, takže pokud například vytopíte klubovnu, nezapomeňte se o tom zmínit, aby bylo možné popisky aktualizovat. Samozřejmě se můžete ozývat i profesorům.

Sledujeme RPG hráčů a spolupracujeme se správci RPG ve věci správy RPG. Co si pod tím představit? Prostě se zajímáme o úplně všechno, co se dotýká RPG. I o vás, jelikož vy jste součástí RPG. Jinak řečeno, chceme mít o každém z vás nějaký obrázek, chceme o vás něco vědět. Snažíme se sledovat vaše individuální osobní questy. A s tímhle bodem souvisí vaše povinnosti.

Kdy a o čem budu RPG tým informovat?

Jelikož není možné, abychom všechno stíhali pečlivě sledovat, náš e-mail je určený pro vaše vymyšlené osudy. Ušetříte si možné problémy, pokud nám průběh svého osobního questíku pošlete předem na „schválení“. A zároveň si ve hře ušetříme scénky typu: „Pokousal mě vlkodlak!“ Samozřejmě je možné domluvit se na nějaké pomoci při realizaci vašeho osudu.

Spontální akce, při kterých se nikdo neztratí z povrchu zemského, nám samozejmě předem hlásit nemusíte. Ale bylo by od vás hezké, kdybyste nás informovali o následcích – když například po bitvě zůstane v síni nepořádek – je třeba to změnit v popisku chatu.

Na náš mail také patří žádosti o cizí postavy (tzv. Cpčka) – žádosti bez dobrého důvodu jsou zbytečně vyplýtvaný čas – náš i váš. A případné úpravy jmen – pokud jste například v RPG plnoletí a vdáte se – musí to schválit RPG tým. Chcete žádat o změnu jména jen proto, že se vám stávající přestalo líbit? Zkusit se má sice všechno, ale tohle ani nezkoušejte. Mějte na paměti, že jména si lidé nemění denně. Je potřeba mít dobrý RPG důvod a také logické nonRPG vysvětlení…

A pokud máte v hlavě nějaký úžasný nápad na odpolední akci, opět, neváhejte se ozvat!

A tím bychom to snad mohli ukončit.

Víte na koho se obracet, kam se obracet a s čím se obracet.

Navždy (nebo na co nejdéle, doufejme) váš,

RPG tým


Engalovo a Thomasovo rozloučení.
1 března 2009, Nikeš @ 22.53

Vážení přátelé z hocz,

po dlouhých třech letech jsem se z několika důvodů rozhodl opustit hocz. Myslím, že máte právo je znát. Hlavní důvod je prostě ten, že jsem unavený. Desítky sov nováčků, co si nejsou schopní přečíst to, že si mají koupit hůlku, bych ještě skousl. Desítky dotazů, kdy bude zápis, už ne. Je to proto, že já, Lukas a Thomas jsme udělali vše pro to, abychom spustili zápis včas a dohnali skluz z minulého roku. Ne tak Derek, který se rozhodl naši snahu bojkotovat a jedinou věc, co jsme po něm chtěli udělal s třítýdenním zpožděním. Pak zde byli další lidi, kteří nerespektovali pravidla, dělali věci přesně naopak, než jsme se dohodli a podobně, ale to už je jiná kapitola. Prostě jsem unavený. Rád bych zde trochu bilancoval.

Co jsem vytvořil, nebo spoluvytvořil- koncepci osnov pěti ročníků létání, koncepci cizích postav, dráčků, kabinetní reformy, výplat pro profesory, brigád.

Co jsem naprogramoval od začátku mého působení jako programátora: výplaty pro profesory, část brigád, lichotič, dráčky, minihry a všechny věci kolem horního menu, vlaky a věci kolem, kouzla pro studenty, a hlavně cépéčka.

Co jsem nestihl: systémové kouzlení, boje s dráčky, další možnosti chatu (předávání věcí a tak) a několik dalších her.

Byl jsem spolu s Alex de Fuego nejdéle bez přerušení „sloužící“ profesor na hocz, postupně vedoucím dvou kabinetů a členem zmijozelské kapituly. Také jsem byl admin, který zabanoval cirka 250 mulťáků, a jiných narušitelů hry. Promazával jsem návštěvní knihu i nemocnici od nadávek a jiných urážek.

Mno a v první řadě jsem byl členem Správní rady. Měl jsem na starosti srazy, reklamu a prezentaci hocz navenek. Na hocz jsem si našel pár přátel a množství kamarádů. Nebojte se, na některé srazy se zase přijedu podívat, většinu vás mám skutečně rád. (Ačkoliv pěkné procento nováčků mně určitě nesnáší). Inu, je čas jít dál…

S pozdravem Marek Tůma alias Engal. a teď přikládám Thomasovo rozloučení:

Dnes uplynulo přesně šest týdnů od chvíle, kdy jsem dal na poradě profesorům jisté ultimátum, či přesněji, rozhodl jsem se, že budu činit pouze to, co mi ukládá sepsaný profesorský řád (který širší vedení svého času sice zamítlo) a pouze v těch ohledech, kdy je mi umožněno tak činit. Touto „stávkou“, kterou brali vážně asi tak tři lidé včetně mě, jsem chtěl protestovat proti skutečnosti, že si zde každý dělá co chce, aniž by se namáhali kdekoliv cokoliv informovat, ba dokonce dodržovat základní pravidla platná několik let. Já jsem vždy zastával názor, že ředitel má vědět o nařízeních ředitele dříve, než se objeví na nástěnce a analogicky bych tudíž měl vědět o věcech, nad kterými mám přímou pravomoc. To se nedělo. Nevím jak vy, kteří to třeba ještě čtete, ale mě opravdu nebaví stav, kdy v okamžiku, v kterém řeknu „bílý“ více jak polovina profesorů vykoná „černý“. Vyskytli se tací, kteří říkali, že na tento post již dnes nestačím, další tvrdili, že do toho nemám co mluvit a že ať rozhodnu jakkoliv, stejně si to zařídí podle svého, a ty, kteří jako vždy říkali, že by to uměli mnohem lépe jsem raději už po těch letech nebral na vědomí. Jiní jsou tak vrtkaví, že něco jiného schvalují, když sedí, a něco jiného, když stojí. Jelikož je mi stále předhazováno vše, co zde nefunguje, hodlám to tedy vzít na sebe, byť jsem s tím nikdy nesouhlasil a odmítal jsem doposud brát odpovědnost za věci, za které nemohu, jako nespuštěné NKÚ, odpovědnost. Dnes, v tomto zvláštním pojetí vlastní odpovědnosti, které mají někteří profesoři, jsem dal své funkce k dispozici vedení školy, ať to dělají ti, co neustále tvrdí, jak to umí dělat lépe. Mají šanci. Mimoto, jaký bych to byl nejvyšší profesorský představitel, když v Radě školy, shromáždění představitelů profesorů, nedokážu prosadit ani základní návrhy (jako například datum zahájení zápisu…).

Existuje mnoho faktorů i osob, které mě k dnešnímu rozhodnutí vedlo, avšak nikdy jsem nechtěl prát špinavé prádlo vedení na nástěnce, neboť na to jsou zde jiní experti. Proto odmítám být konkrétní či jen v obecné rovině uvést všechno. Navíc, pokud tímto vyburcuji vedení, aby si své špinavé prádlo konečně vypralo, budu jen rád, neboť mě se to ani při nejlepší vůli zřejmě nepodařilo.

Přeji tedy všem jakožto opětovný občan hodně štěstí.

Stanley.


Název je nepodstatný
27 ledna 2009, Nikeš @ 21.14

Sepsala Riska:

Mělo by to asi nést název jako „veřejná omluva“, někdo by to možná nazval…“teď si bude hrát na hodnou holčičku“ a myslet si, že jí to projde; není mi jedno jak to budete brát, ale většina z Vás mi to asi nikdy neřekne do očí.

Víte kdo jsem? Tuším že ano. Ne snad, že bych si tak věřila, ale nejspíš jsem proslavená (^^^). Snad i nechvalně.

Já jsem ta, co v jednom kuse remcá (-la), všude, možná proto, že ve vedení sama nejsem a stále se hrdě hlásím k tomu, že jsem student.

Každopádně…nejsem Arien. A to i přesto, že mi tak spousta lidí říká i irl, JÁ jsem Tereza. Osobním jménem a jsem ta, která se tady, na hocz, vyjadřuje do komentářů na nástěnku, do návštěvní knihy, do debatky Studentské Rady, do „spolky“ (tedy nonrpg místa mé koleje), do školy roleplayingu…Ta co se tady vyjadřuje k dění, chování, zákulisí a ano…v podstatě ke všemu a všem a z valné části i neoprávněně…a v podstatě tak, že někteří z Nás, tady z toho našeho kolektivu, to už nedovedou brát jako oprávněné jednání ani jako pokus o nějakou ještě-snášení-hodnou kritiku. (Nebudu říkat, že se jim divím nebo nedivím.)
A já jsem ta, co se má omlouvat.

Když jsem se v neděli dozvěděla, že se pro mě našel trest za mé činy – tedy smazání mé postavy, tak jsem to úplně psychicky nezvládla.
Nevím nakolik i vy máte pevné citové pouto ke své postavě, ale po těch letech (od zařazení 1074 dní^^^), mohu popravdě říct, že kdyby se to mělo stát, umře i část mého vlastního já a bohužel to žádná jiná postava nedovede nahradit. Také jsem  zjistila, že to pevné pouto, které nás k sobě váže (jak mě a Arien, tak mě a hocz – nemusíte věřit tomu, že to tady mám vážně ráda, je to tak), je pevné až moc.
Brala jsem si a stále si beru příliš věcí osobně, i když tvrzení, že „je to jen hra“, jste už možná také slyšeli.

Když jsem na hocz přišla, byla tady určitá skupinka lidí, ke kterým jsem si vytvořila určitý vztah hned…nebyl ještě tak pevný, jako ten, co jsem si vytvořila s některými později, ale měl jistý řád. Věděla jsem jistě, kdo je nahoře a kdo je dole, či tak a věděla jsem ke komu se mám jak chovat. Ať to zní jak chce hloupě. Ti lidé byli starší (většinou) a nebo se tak chovali a člověk v nich viděl faktické vedení.

V té době mi bylo 14 let a přiznávám se, že jsem byla jiná a podobnou hru jsem hrála poprvé, ostatně taky to navždy zůstala jediná hra s rpg tématikou, kterou jsem kdy hrála.

Pak jsem vyrostla (ne zase tak moc) a postupem času, když tady zůstáváte s velmi úzkou skupinkou lidí, kolem kterých se to točí, a kolem kterých se točí i ti co se tady vyskytují v podstatě „namátkově“ nebo nově, zjistíte…že se k nim Váš vztah mění.
V ten okamžik třeba poznáte, že jste nějaký podíl autority dostali i vy (třeba jste šli zcela náhodou kolem) a jsou najednou hráči, kteří k Vám mohou nějak vzhlížet a vy na ně můžete zase náležitě shlížet. A s tou Vaší autoritou najednou přijde i moment, když se začnete cítit, jako někdo kdo má právo jim do toho mluvit. Mohla bych stokrát opakovat, že chci jen hrát, ale přešlo to u mě již do stádia, kdy jsem zjistila, že jako způsob vyjádření se, beru i (někdo se tomu zasměje)komentáře na nástěnce a nejsem sama.
Je fakt, že kdybych chtěla jen hrát, tak bych mohla mlčet úplně a otevírat jen okna chatů, ale já říkám…že je to osud dlouhodobých hráčů. Možná jo a možná taky ne.

Jen ta představa, že svým chováním jsem docílila toho, že si někteří lidé, kteří tomu rozumí, řekli dost a můžeš jít, mě naprosto šokovala.
Do neděle jsem tedy nechápala ani ň?
Ač jsem se v průběhu večera dozvěděla, že bych se mohla vrátit, třeba s novou postavou…ten šok, který pocítíte, taková prázdnota…ta vidina toho, že to psychicky nezvládnete, a že ztratíme lusknutím prstů takový kus sebe sama, to ve Vás vyvolá něco jako šok o velikosti průměrné vlny tsunami na pláži… -.-

Stalo se hodně věcí a mnoho z nich mi přijde jako nedorozumění, jasně…vím co jsem prováděla.
A taky jsem to prováděla pořád dokola s čistým svědomím, kterého se dotklo jen namátkou, že mi psal sem tam někdo a říkal, abych se se svým chováním klidnila, nebyl to jen někdo…těch lidí bylo víc.
Urážela jsem se kvůli věcem, které jsem vážně vůbec brát nemusela a oplácela to stejnou (třeba i horší) mincí a ano…Existují i lidé, kterým jsem ublížila (doufám, že je jich minimum), minimálně jim pak lezla na nervy, ale žila jsem v představě, že mám právo na to říkat co chci.

Hocz je místo, které Vás změní. Hocz mě třeba naučilo mít svůj vlastní názor, rozvíjelo moji fantazii, našlo mi kamarády na celý život, ale opakuji, naučilo mě mít svůj vlastní názor, jakkoliv je zcestný.
Za to se nemůžu omluvit, ale můžu se omluvit jmenovitě těm, které bych jmenovat chtěla a měla:

Lukasovi, který ač mi stejně nevěří a nejspíš už nikdy neuvěří, a který se mi toho hodně pokoušel vysvětlit, zatímco já jsem to nebrala zas tak vážně. Na druhou stranu ten, který mi dovedl říct, že to bere jako omluvené a uzavřené a jako ten, od kterého to teď už vážně beru. Je jeden, kterému bych se tady měla omluvit hlavně.

Engalovi, asi za jeho nedělní a vlastně i předchozí trpělivost a za to, že mi dovedl omlátit o hlavu fakta tak důkladně, že jsem je konečně i dovedla přijmout. Ačkoliv nechtěl abych ho snad ani jmenovala.

Alex, proti které jsem měla jen uraženou ješitnost a naivní představy. (To ta zvěromagie Alex.)

Ginny, za to, že jsem pořád tady, abych jí lezla na
nervy zbytečnými dotazy, poznámkami a připomínkami :)

Frey, za to co za mě musela všechno kdy vyslechnout, za tu kritiku a za to, že mě musela bránit. A taky za to, že jí někdo snad bral jako mojí loutku. Nikdy to tak nebylo, není a nebude. To mě mrzí skoro nejvíc.

Jsou určitě lidé, které jsem nejmenovala, řekněme, že se jedná o členy vedení, kterých jsem se snad mohla dotknout, mohla jsem Vám kazit hru, mohla jsem Vám brát náladu, chuť, energii, nadšení…cokoliv.

A taky se může jednat o studenty, ke kterým jsem se vyjadřovala. V tom případě šlo ale o jejich hraní a to se mi zdá jako pochopitelný argument k tomu, abych jim do toho mohla mluvit. (Přeci jenom, jsem tu dost často, abych vnímala to co se na chatech děje.)

Ale nikdy jsem nikomu z Vás všech nechtěla kazit hru samotnou a brát Vám z ní požitek…To nikdy. (Neříkám, že se to nemohlo stát.)

Nebudu ale vyjmenovávat lidi, kteří naopak ublížili mě, to by Nám všem asi sotva prospělo. Alespoň ze své strany to teď smažu, můžu jen doufat, že to uděláte i vy a nebo se tak budete prozatím tvářit.

Neříkám, že jsem se změnila, po jednom večeru stráveném na icq, ani potom, co jsem snad definitivně zakopala tu pověstnou „válečnou sekeru“ s Engalem, a snad ani po jedné z části probděné noci a dokonce ani potom co jsem napsala tento článek.
Neříkám, že se můžu změnit ze dne na den. Nebo snad, že se někdy změním, ale rozhodně vím, že to jediné co mě dovedlo donutit vůbec k něčemu jako je zamyšlení, bylo to, že bych o něco přišla právě já sama…A nestálo by mi to za to, to mi věřte.

Jen vím, že je to moje poslední šance a jsem za ní neskutečně vděčná…Tímto se tedy omlouvám a děkuji těm nejmenovaným, kteří uvěřili, že mám ještě nějaké (malinké) právo tady s Vámi zůstat a vy máte nějaký (malilinkatý) důvod mě tady s Vámi nechat hrát…jako Arien.

Měla bych asi dodat poslání příštím generacím, vezměte si mě jako odstrašující příklad? Exemplární.
Občas se asi vážně vyplatí držet jazyk za zuby a nebo si po sobě dvakrát/třikrát přečíst to, co chceme odeslat než zmáčkneme enter. Abychom aspoň měli šanci zvážit něco než to kvákneme. Často to ani nemusíme myslet tak, jak to vyzní.

A co se týče samotné hry? Enjoy, stojí to za to.

(A slyšela jsem taky, že „objektivní kritika“ k psaní patří, tak klidně do toho, třeba se naučím, jak se to dělá :))


Já, Gamemaster
23 ledna 2009, Goldy @ 21.02

„Jdeš si takhle po ulici, a najednou tě zasáhne černý kulový blesk…“

Bývaly časy, kdy tohle byla tradiční hláška mezi těmi, co se pohybovali ve světě role-playingu. Teď už jí asi mnozí neznají, ale hádám, že existuje mnoho další podobných, které mají společného jmenovatele. Vyhrocení vztahu mezi hráčem a gamemasterem.

V posledních dnech se stalo několikero událostí, které mě nakonec přivedly k tomu, napsat o tomhle vztahu, jeho podobě a důležitosti pro role-playing, a smyslu celého role-playingu vůbec, tuhle úvahu. Některé z těch událostí nebyly nijak negativní, patří sem například příprava nového dobrodružství pro naši skupinu hráčů Dračího Doupěte (způsob jak se odreagovat od přípravy na zkoušky). Jiné byly dosti nepříjemné a hlavně alarmující, neb jsem poznal, jak málo jsme byli schopni o role-playingu sdělit těm, které tady k němu nějakým způsobem vedeme. A to přitom má být jeden z hlavních cílů projektu.

Toto své pojednání, napůl zamyšlení, napůl snaha o vysvětlení, začnu tím, že nějakým způsobem opíšu, kdo je to onen „gamemaster“. Gamemaster je vládce hry, pán jeskyně, dungeon master, role-playing admin, osud, vypravěč. Je to ten co má hru na starosti. Úkolem gamemastera je vést hru. Stavět postavy hráčů před problémy, které oni musí řešit, a dle své úvahy jim naznačovat cestu, vést je za ruku, nebo jim dát úplnou volnost v rámci jejich možností. Výsledkem celého tohoto procesu má být mimo jiné i přínos pro hráče v podobě zkušeností s řešením problémů, pohled na problémy jinýma očima a pak samozřejmě zábava.

Mezi gamemasterem a hráčem se v průběhu hry vyvíjí vztah a na základě toho vztahu a vzájemného poznání může gamemaster připravovat lepší zápletky a překážky, ušité daným lidem na míru… ne proto, aby si šli na ruku, ale aby to bylo pro hráče zajímavou výzvou. Výzvou, která potom přináší to, co má hra přinášet, tedy krom už zmíněné zábavy a nesmírně důležitých zkušeností také pocit uspokojení nad vydobytým vítězstvím.

Proto a jen kvůli tomu Gamemaster vdechuje život okolnímu prostředí, lidem (slavná CP) a je i Osudem. Ano, je bohem svého světa a má k dispozici všechny legální i nelegální prostředky k tomu, aby učinil prakticky cokoliv. Ale to neznamená, že je zlomyslným bohem! Na základě toho, co jsem napsal výš víme, že on se nesnaží postavy hráčů mermomocí zabít, nebo se vyžít na jejich týrání – předkládá jim své zápletky, vytváří výzvy, vytváří překážky, všechno s cílem… neopakuji se už? Ano, je to kvůli zkušenost, zábavě a pocitu uspokojení.

Hráč ale musí pochopit, kdo hru vede… musí přijmout status quo. Má postava je ve světě, jehož fungování těžko ovlivním já jako hráč jinak, než skrze činy mojí postavy, která se musí postavit všemu, co si pro ni onen svět přichystal. Jako my sami v reálném světě. Rakovinu si taky nevybíráme a těžko to s někým uhádáme.

Ovšem, existuje kasta hráčů, a nemalá, která to odmítá přijmout… snaží se z gamemastera vybít mimoherně výhody, snaží se hru tlačit svou cestou, zištně používají znalosti hráče pro rozvoj vlastní postavy, neustále se ohánějí různými pravidly (i když slovo gamemastera stojí nad pravidly, to je základní zákon – on může všechno), stěžují si, cítí se ukřivděni, neustále komentují činy gamemastera a snaží se jeho rozhodnutí jakkoliv obejít, hledají skuliny a prudí. Nevím proč existují, ale jsou. Ve všech RP hrách.

Když to hráč odmítá pochopit, je plným právem gamemastera použít svoje božské schopnosti a tentokrát s plnou silou své zlomyslnosti (už chápete citát na začátku… pravda, jsou i elegantnější řešení, ale tohle je prostě klasika). Proč ptáte se? Když hráč nemá zájem o vybudovat si vztah s gamemasterem a dát mu možnost dělat jeho práci (už se nebudu opakovat, co to obnáší), tak proč by ji gamemaster měl dělat? Když nepomůže domluva, obvykle prostě postavu zabije a když hráč nechce pochopit, kde udělal chybu, udělá nad ním křížek a najde si někoho jiného. Onen hráč očividně prostě nepochopil pointu hry…

Naopak hráč, který pochopil, může čekat na skvělé herní zážitky, které se mu gamemaster pokusí ušít na tělo a skrze které bude mít možnost poznat nové a často netušené pohledy. Není potřeba nikomu lézt do zadnice, ba dokonce můžete dopadnout stejně jak v tom opačném extrému, tedy s kulovým bleskem v hrudi (nebo snad kulkou?). Je třeba přijmout status quo, protože o tom ta hra je. Já jsem hráč a on pro mě připravuje hru.

Kdyby to tak nebylo? Co kdyby byla hra podle hráčů? Kdyby neexistoval gamemaster, nebo šel hráčům na ruku? Prosté. Hráči připravující si zápletky sami pro svou postavu se brzy přestanou bavit – buď vědí, jaké je čeká vyústění, nebo vědí, že to vlastně nemá žádnou pointu a je to jen zabíjení času. Nebo možná brzy získají snadno všechno co pro svou postavu chtěli – peníze, moc, uznání, supermocné kouzlo, absolutní volnost, to je jedno… opět to skončí nudou.

Jednou za čas se člověk může zabavit tímhle. Nebo třeba interakcí s ostatními hráči. Ale není to ono. Vždyť nemusíme chodit daleko, stačí se nakouknout do Velké síně, kde vidíme všechny ty co tam sedí a nudí se. Někteří z nich nepochopili, že to co se děje ve vedlejší místnosti je tam pro ně. Jiní se zase přehltili tím, že se bavili sami a chtějí něco nového. Proto jsou tu gamemasteři, kteří přinášejí nové zápletky, nové příběhy, nová překvapení, nové zážitky, nové zkušenosti… už se zase opakuji, co? Od správného gamemastera se těžko předem dozvíte, co Vás čeká a co máte udělat pro to, aby jste to zvládli… v opačném případě se situace nakonec zvrátí v to, co jsem popisoval v předchozím odstavci. Zkrátka a jednoduše, gamemaster vnáší do hry tajemství, přináší něco, co musíte řešit, aniž by jste věděli, jaké je řešení. Proč? Protože jste to nevymýšleli vy, ale on. Pro vás. A proč to udělal. Důvody už teď přece znáte.

Už chápete o čem to je? A teď trochu konkrétněji k naší situaci. Na HOCZ je teoreticky gamemasterem ten, kdo vládne mocí vypravěče a je součástí širšího vedení, tudíž každý občan a člen vedení školy (ti bílí a hnědí). Prakticky to ovšem s vykonáváním této práce není tak žhavé. Věřte, výuka, opravování úkolů, řešení každodenní agendy, hádání se studenty, nebo mezi sebou (nic není ideální) většinou člověku vezme náladu a energii se plně věnovat této práci. Není to dobře, my to víme a snažíme se s tím něco dělat. Přesto tu pár zběhlých jedinců je (některé v tom co občas vymyslí obdivuji), tak jim dejte prostor a zapojte se. Už víte jak.

Zapojte se jako správní hráči a vězte, že z vaší strany je to to nejlepší, co můžete udělat pro to, aby se ve vedení objevil větší počet kvalitních gamemasterů. Když budete jejich snahy ignorovat, nebo s nimi otevřeně bojovat, buď je otrávíte, nebo vyvoláte příslušný protiútok. A věřte, s bleskem z nebe se vaše postava nepopere.

Díky za pozornost.

P.S.: Pro další informace doporučuji si příslušnou problematiku vyhledat na webu, můžete začít například s wiki. Velice poutavým způsobem se tímhle zabývá i povídka Leonarda Medka „A mezky své tupohlavé…“, publikovaná ve sbírce „Kostky jsou vrženy“. Stojí to za přečtení. Vůbec celá sbírka.

P.P.S.: Autor této slátaniny se gamemasteringu věnuje už více než deset let.


Revoluce !!!
11 ledna 2009, Nikeš @ 22.50

Vážení soudruzi. Vážení soudružky.

Právě jsem se vrátil z Hradu, pan ředitel svou demisi přijal. Oslavme tak toto velké vítězství Bílé revoluce, vítězství naší společné Marxisticko-lenin-stanleyovské ideologie. Ode dneška jsme si všichni rovni. Jen ti bílí si budou rovnější než ostatní.

Pro blaho studentské třídy nastolujeme tak nový režim, který se o Vás bude starat tak dobře, že ani vlastní názory z vaší strany nebudou žádoucí. Pro zajištění tohoto blaha a budování naší bílé budoucnosti zavádíme tyto orgány, které se o Vás budou starat:

Prezidentský úřad, který je k ničemu, ale dobře to zní. Post prezidenta obsadil Soudruh Engal Angarathský, který je i šéfem kontrašpionáže.

Ústřední výbor BSHČ, který bude hrabat, aby všem mohl následně jasně dokazovat, že žijeme v blahobytu. Generálním Tajemníkem BSHČ se stává Soudruh Thomas Stanley. Ten je také ministrem pro cenovou kontrolu a vedoucím sekretariátu dělnicko-rolnické inspekce, jehož úkolem je všechny kontrolovat.

Vrchním velitelem armády, který má za úkol všechny komandovat, organizovat velkolepé přehlídky na nádvoří a dohlížet na plnění plánu v konzumaci rybího tuku, se stává soudruh Torn Austin Duncan.

Soudruh Lukas W. Goldhair dostal na starost post Poradce pro vnitřní aféry a také poměrně nevinnou instituci pod názvem STP (Studentská Tajná Policie). Pokud máte nutkání cokoliv o komkoliv sdělit, nebojte se využít služeb tohoto orgánu.

Ovšem, aby byl nástup naší nové budoucnosti proveden s čistým štítem, je třeba přistoupit k několika opatřením:

S okamžitou platností tímto zavádíme tzv. Revoluční Tribunály, které budou soudit přestupky proti novému řádu a ideologii. První kdo nastoupí k tomuto spravedlivému procesu a bude odsouzen k smrti, bude Arien Severin, protože nemá to správné Revoluční cítění. Krom trestu k smrti můžete být spravedlivě odsouzeni také k práci v uranovém dole ve sklepení, stavbě jaderné elektrárny středního doletu ve skleníku, veřejně prospěšným pracím v kuchyni, nebo službě v PTP Bílé Armády.

Budťe ale také ve střehu. Západní nepřítel Czechzone se k nám stále snaží propašovat svoje zvědy, například mandelinku mandragorovou, a rád ukrývá nepřítele režimu, kteří uprchli z naší země. Doneslo se nám dokonce, že tamní uprchlíci založili na Czechzonu „Exilové Hocz“! Buďte ve střehu a držte po spolu. Naší stránkou Czechzone agent neprojde!

Děkujeme za pozornost a doufáme, že oceníte několik málo změn, které pro Vás chystáme. V každém obchodě budou již brzy naprogramovány fronty, ve kterých budete muset stát. Body budou změněny na bony a za ně si následně budete moci kupovat zvláštní zboží, například Dráčky, v nově zřízeném Tuzexu na Příčné ulici. Veškeré stávající předměty a zkoušky budou zrušeny a nahradí je vědecký marixmus-lenin-stanleyismus a na něj navazující Morx-Engalismus. Zkoušky z obou předmětů nahradí zkoušky NKÚ a OVCE a budou povinné.

Čest vedení aneb s profesory na věčné časy a nikdy jinak!


První veřejná dišputace
8 června 2008, Nikeš @ 20.19

Tak tady je zatím záznam komunikace. Časem třeba přibude i něco dalšího.


« Previous Entries