Stránka s informacemi o vývoji projektu HOCZ.org
Paralelní polis
23 července 2009, Blacky @ 22.22

Drazí človíčkové (ano, myslím vás, nic jsem nepil).

Nebojte, neuchvátila mne žádná lingvistická úchylka. Alespoň ne veřejně. Tento termín, jehož autorství (velmi pravděpodobně, už podle zvuku toho sousloví) patří siru Stanleymu, mne dnes nelítostně srazil do kolen. V tom nejlepším slova smyslu. Tak jemné a rafinované vyjádření mého – tedy vlastně našeho – nápadu bych sám asi nevymyslel. Jsem tak posedlý zdlouhavým polopatickým okecáváním, že neskončím, dokud polovina mého obecenstva nespí. Tu druhou potom rád něčím po zásluze odměním. Motivace musí být. Ale snad se tentokrát přemohu (haha) a nechám vás užít si mé žvásty a blefty hezky po částech. A nebudu přeskakovat. Asi jako teď.

Jak jste uhodli, máme za sebou Olomoucké rokování. Bez ztrát na životech, na majetku a… no, o zdraví raději pomlčím. Ale jsem u vytržení. Celý večer mám pusu od ucha k uchu a, stejně jako ostatní, jak jsem slyšel, nemohu přestat myslet na další a další věci, které by se daly zlepšit. Jen tak, divoce a nevázaně nechávám myšlenky tlouct se o sebe a i přestože vím, že z nich zatím nechci vykřesat nic konkrétního, už ten samotný pocit je k nezaplacení. Ano, vážení, trpím nadšením prvního stupně a zřejmě se to šíří. Má to velkou šanci rozpoutat epidemii a já jsem hrdým bacilonosičem. Kucky kuck. Chce někdo pusu? :)

Všichni víme, že HOCZ má problémy. (sic) Problémy jsou od toho aby se řešily a i když se jich sejde nelidská hromada, vždycky se najde pár pošahaných lidí, kteří si myslí, že to zvládnou. Buď si naberou příliš a zlomí je to, nebo se k nim přidají další a další cvoci a postupně to začne vypadat o dost normálněji a zvládnutelněji. Máme náběh na to druhé a chceme se dostat tak daleko, až budeme vypadat úplně normálně a každého bude bít do očí ten, kdo ty problémy stále uvidí. A potřebujeme vaši pomoc, aby nám to prošlo. Nebraňte se, nechte se strhnout a užijte si tu jízdu. Rozhodně můžu slíbit, že na ni nezapomenete. O co jde?

O velký motivační tobogán, maraton, perpetuum mobile. Chceme dodat všem kolem tolik energie, že už se náš kolos nezastaví. Aktuálně tu spí čtyři stovky lidí, kteří by dohromady dokázali postavit na nohy nadnárodní korporaci. Kdybychom vás zapřáhli do řetězů, tak máte výkon těch nejsilnějších sporťáků. A když dokážete nasměrovat své myšlenky, nápady a hlavně probudit nadšení, začnou se dít ta pravá kouzla. Proč to neděláte? Strach z neúspěchu? Z nedocenění vaší píle? Znuděnost? Pohodlnost? To vše dokážeme smést z povrchu zemského. Nevěříte? Přitom stačí tak málo.

Dnes jsem se stal svědkem několika zázraků. Viděl jsem děvčata, která prý nedokázala nahlas projevit svůj názor, jak ventilovala ty nejtrefnější nápady. Viděl jsem ukecané týpky – pohodáře, jak si zvládli organizačně ujasnit, jak asi vypadá vydávání časopisu. Viděl jsem jiskřičky v očích i u těch, kteří o sobě prohlašují, že už dávno vyhasly. Viděl jsem bývalé profesory, jimž už někteří vystavovali parte, jak vtipkují na vzájemné účty s okolím a usmívají se upřímněji a odpočatěji, než jsem je kdy zažil. ať nikdo neříká, že něco nejde.

A opravdu nemusíte udělat moc. Až nadšení projde kolem vás, přilepte se a nechte se jím nasáknout. Zkoukněte znova Potteří filmy (klidně i ten šestý, ale nepočítejte že Rowena začne rozdávat prezervativy, jen protože se děckům v Hollywoodu bouří hormony), začtěte se do všech dílů, přečtěte si Bajky nebo před spaním klikejte na odkazy na HP Lexiconu. Osvěžte si paměť, začněte vymýšlet svoje příběhy a nechte se inspirovat. Najděte si přátele z HOCZ ve vašem okolí. Pokud vám padnou do noty, domluvte si nějakou čajovnu nebo třeba lavičku v parku, kde se budete scházet. Bavte se o svých představách na táborech, berte si na dovolenou s rodiči hromadu papíru a tužky, sepisujte myslánky svých postaviček, návrhy na zlepšení výuky, systému, chování, čehokoli. Zakládejte si to do stolu a buďte připraveni, že to tam možná nebude chytat prach, ale sejde se to s desítkami dalších podobných návrhů a později o tom budete diskutovat. Rozhodně se budete muset naučit kompromisům a pár zklamání přijde, ale tohle je vaše nejlepší šance. Nechcete ji promarnit a sami to víte.

A já vám tady nebudu mektat naprázdno. Pochopili jste, kam směřuji? Začněte si stavět pozitivně laděné nitky a spojte se s dalšími podobně nadšenými stvořeními. Až to zvládnete, nic vás nezastaví. Až si dupnete, zatřese se zem. Ale pozor na kytičky. Kromě nudy a strachu nic ničit nechceme. Právě naopak :)

A kde budu já a mě podobní? My budeme pravidelně blafat o dalších a dalších věcech, které se vás týkají a ukazovat vám, kam se máte zaměřit. Snad vám to pomůže opřít se do správných míst a tím ještě znásobit vaši sílu.

Tak co, jdete do toho?



2 komentáře a “Paralelní polis”


  1. Cakel DeLaMoon — 23. 7. 2009 @ 22.29

    Perfektně sepsané, v čajce perfektní organizace, prostě.. Všechno perfektní. Díky blacký, díky Lucasi. Krásně se Vás poslouchalo.
    Jen mě štve, že jsem od tama zmizel. Ani rozloučit jsem se – víceméně – nestihl. Tak, snad někdy příště. Díky za zvýšení sebevědomí, díky za možnost vykecání se, prostě díky.
    Doufám a VÍM (!) že debata v čajce něčemu pomůže, odstartuje něco nového a začnou se dít věci. Spousta věcí.
    Dáme zase někdy čajku, hm?

  2. Dean Caseback — 23. 7. 2009 @ 23.32

    Tak tohle vypadá, že dopadlo podstatně lépe než ta pražská čajka, že?:)… ještě se chystám na ‚dopis‘ od Ginny, ale doufám, že se ke mě donesou nějaké detaily:) Takže říďo aspol. připravte se na pruzení, dlouhé a nezměrné:D


Comment