Stránka s informacemi o vývoji projektu HOCZ.org
Zrušení RPG týmu
12 října 2014, Sicmoid @ 19.35

Už jsem jak Kirara, něco slíbím, že napíšu/vysvětlím, a trvá mi to rok. Ne, dobře rok ještě ne, ale nebezpečně jsem se blížila právě k těmto nechvalně známým způsobům. Že už ten článek snad nikdy nenapíšu a to, proč jsem zrušila RPG tým nevysvětlím ani svým spolupracovníkům, ani širé veřejnosti. Ne, že by mě to netrápilo a nemyslela na to, psala jsem to už pětkrát a pokaždé jsem to smazala, že to není dostačující a že to musím napsat jinak, takže jsem nad tím strávila x hodin a naprosto bez výsledku. Když to píšu teď po šesté, říkám si, že už je mi úplně jedno, jak to bude napsané, prostě to zveřejním. Stejně se mi to nepodaří napsat tak dokonale, jak bych chtěla, aby to všichni pochopili, jak to bylo, protože každý je tu jinak dlouho, spoustě lidem by můj článek připadal zdlouhavý, kdybych to vysvětlovala od začátku, jiným zase nic neřekne, když zmíním jen posledních pár let nebo jsou tu lidé, kteří tu můžou být, jak dlouho chtějí, ale stejně to nebude určující, protože prostě mají svůj pohled na věc a nic jim to nevymluví. Ale k věci.

Zrušila jsem RPG tým. Proč?! A měla jsem na to vůbec právo?! Proč jsem o tom neinformovala předem a neradila se s ostatními?! Je to mé rozhodnutí vůbec správné! A kdo bude dělat všechny ty věci?! A hlavně popisky!!! Co s nimi bude! A co naše žádosti! Co jsem si to vůbec dovolila? Jmenovat se správcem, to přece nemůžu zvládnout! Vůbec si nevážím té práce, co v týmu lidi udělali! Ale hlavně popisky!!!!!

Takže za prvé, klídek lidi. Za druhé, vezmu to postupně a budu se snažit být stručná, ale už teď vím, že se mi to asi nepodaří, za to se omlouvám.

PROČ jsem zrušila RPG tým? Protože když se snažíte něco vytvořit podle nějakých svých plánů a představ a po dobu tří let se vám to za nic nedaří a spíše se z toho, co jste vytvořil, stává něco, co není prospěšné ani jedné straně, je potřeba tuhle věc zrušit a začít od znovu úplně jinak nebo to přenechat někomu jinému. V tomto případě je skoro lepší se možná nejprve ptát, proč a jak se tento tým zakládal, následně se podívat na poslední měsíce „fungování“ tohoto uskupení, a ta odpověď vám dojde sama. Ale pokud vám to i přesto nedojde, pokračujte ve čtení.

JAK je vůbec možné, že jsem mohla RPG tým z „ničeho nic“ zrušit? Když si přečtete můj poslední článek zde, který byl věnovaný právě RPG týmu a je shodou okolností psán přesně před rokem, leccos pochopíte o mé pozici a též si na tu otázku můžete odpovědět sami. Ale tedy pro objasnění. Někteří mladší jedinci (a nejenom oni keksíkužel) nevědí, jaké to bylo za „našich“ časů, kdy vznikaly první RPG týmy, které se poprvé daly nějak nazývat a měly nějaké konkrétní plány. Spousta takových lidí si myslí, že něco, co jsem vytvořila a tři roky vedla, tu bylo odjakživa a že jsem byla zvolena do nějaké už pevně dané struktury jako vedoucí a bylo na mě, abych to nějak udržovala v chodu a na ostatních, aby posoudili, jestli budu nebo nebudu ten vedoucí. Jsem nucena vás ale trochu vyvést z omylu.

Stejně jako spoustu věcí na hocz, i podoba RPG týmu se různě až hrůzně vyvíjela. Od prvotních správců RPG, po menší uskupení až po první větší organizovanou skupinu, kterou kdysi (před pěti lety) založil Morn, a od které se postupně rozvinul i RPG tým současný, tedy už minulý. Nikdy nebyl RPG tým pevně daná struktura a co nový vedoucí, to jiná podoba. Byli hráči, kterým daná situace v tom období ohledně těchto věcí natolik vadila, že se rozhodli založit úplně nový tým podle svého, byli lidé, kteří to „zdědili“ a nějak se plácali už ve vymyšleném (zpravidla tyhle RPG týmy nevydržely ani půl rok) a pak tuhle pozici předávali ostatním, dokud se nenašel zase někdo, kdo to celé překopal. V těchto dobách ještě pořádně nebylo ani vymezené, co vlastně RPG tým má a nemá dělat, což pak vyvolávalo spoustu (často zbytečných) sporů. Spoustu lidí si z RPG týmu dělali srandu a říkali, že vlastně ti lidé tam nedělají vůbec nic, vedení profesorů házelo RPG tým na druhou kolej, protože oni profesoři dělají přece to životně důležité pro hocz, totiž výklady a vedou školu, a RPG tým je vlastně k ničemu, pokud jim tedy ve světě nebo na škole nepořádá nějaké akce, aby se studenti zabavili a neměli čas remcat na úkoly nebo výuku nebo na cokoliv. Což nebyla vždy úplně křivda (ať už z jedné nebo druhé strany), na všem trocha pravdy vždycky je, ale neberte si to teď nějak osobně nebo extra vážně, prostě se v té době dělo spoustu věcí, to už teď stejně nevylepšíme. Pravdou je, že v samotném vedení se tyto dvě složky neustále hádaly, házely na sebe svou práci, a když něco nefungovalo, mohla za to pokaždé samozřejmě ta druhá část vedení, zkrátka v té době to nebylo vůbec stabilní, a jak jsem psala, nebylo úplně vymezené, co RPG tým představuje a dělá. Nevěděli to členové týmu, nevědělo to vedení, nevěděli to hráči.

Byl to velký problém, ale nechci zase říkat, že to bylo k ničemu a naprosto marné, to vůbec. V těchto dobách vznikla RPG školka (ano, taky tu nebyla odjakživa), byla snaha se nějak víc starat o popisky a dát jim nějakou podobu, vytvářet akce pro hráče a dovytvářet náš svět. Jen to bylo trochu…chaotické, a hlavně proto vznikalo spoustu fám/nepřesných domněnek, hádek a nesrovnalostí, a především teď už pro všechny dobře známá a keksíkužel nechvalná pověst RPG týmu.

„Co s tím?“ ptala jsem se v duchu sama sebe, když jsem se dívala na tento zmatek, jehož jsem byla součástí, jednak jako člen skoro všech RPG týmů, které od toho Mornova byly vytvořené, ale také jako vystudovaný student a tudíž člen vedení jako takového. Kdo mě zná trochu víc, dobře ví, že jsem už do věcí vedení kecala od třeťáku/čtvrťáku svého prvního studentování. V té době jsem to dělala jednak, protože jsem byla puberťácké hovado a bavilo mě provokovat, ale také protože mi hodně věcí vadilo a byla jsem dostatečně drzá říkat takové věci nahlas a chtít to řešit. Vzhledem k tomu, že v téhle fázi, kdy jsem byla ještě student, sama jsem se k řešení věcí, co mi vadily, neměla možnost až tak dostat, takže většinou jsem jen kritizovala, naopak v téhle zlomové situaci, o které budu teď psát, jsem už byla člen vedení a měla jsem za sebou zkušenosti z minulých RPG týmů. Tudíž po té otázce „Co s tím?“ jsem mohla vzít veškerou svou drzost, odvahu a chuť něco změnit a založit úplně nový a jiný RPG tým, což jsem následně samozřejmě udělala.

Dala jsem dohromady všechno, co profesoři dělat nechtěli, protože to nebylo součástí výuky, pak i vše, co dělal RPG tým do té doby a utvořila jsem jakousi strukturu, kterou teď už všichni většinou znáte. Mým cílem bylo sjednotit veškeré tyhle činnosti na projektu pod jednu složku, aby se na to dávalo pozor a nehádali jsme se, kdo to má vlastně dělat a proč to nedělá, a zároveň rozdělit veškerou tu práci mezi několik oddělení, aby každý dělal to, co ho baví, aby to zvládal, nebyl zahlcený a nebylo toho na jednu osobu hodně. Kromě toho jsem si utvořila určitý cíl, za kterým jsem se chtěla vydat, a který měl všechny motivovat, plus jsem dávala důraz na to, že tímto se neoddělujeme od vedení projektu, ale měli bychom neustále komunikovat, propojovat naše činnosti a vítat mezi námi i třeba některé hráče z řad studentů, kteří by také mohli obohatit celý pohled na věc (i přesto, že do té doby jsem zastávala názor, že studenti do vedení nepatří a mají si co nejvíce užívat právě tu hru, kterou pro ně tvoříme a vpadnout do všech těchto pak už spíše povinností, až dostudují).

Tento celý koncept jsem vystavila do debatky a přednesla Kirarovi, následně byl schválen (respektive nikdo výrazně neprotestoval) a realizován. Takže pokud se ptáte, zda jsem měla právo zrušit RPG tým, tak ano měla. Nikdo si mě nevolil z dalších možných zájemců, nikdo mi nic nezanechával a nepředával, tento konkrétní tým byla má práce, můj koncept, takže jako jsem ho založila, mohla jsem ho kdykoliv zrušit.

Proč jsem se NERADILA s ostatními? Neřekla jsem nic dopředu? Upozorňuju, že ty otázky si nevymýšlím, takto mi byly několikrát za sebou podávány, i přesto, že hodně z těch lidí očividně neměla/nemá o ničem moc páru, a přesto mě byli schopní o tom poučovat a takto se ptát, ale k otázkám. Radila jsem se s několika lidmi. Ať už protože to byli lidé, kteří jsou ve vedení dlouho a mají spoustu zkušeností nebo protože jsou to mí přátelé (nebo obojí dohromady). Nebylo to tak, že bych se špatně vyspala a RPG tým ze dne na den zrušila. Radila jsem se o tom dlouho a mluvila jsem o tom i s Kirarou, ovšem nijak veřejně, zvláště proto, že pokud se něco takového řeší veřejně, každý si myslí, že k tomu má co říct, i přesto, že to tak úplně vždy není a hlavně pak vzniká všeobecná panika, a to pak především i mezi samotnými členy. A to bylo nežádoucí, ten tým jsem zrušila podle některých náhle a nečekaně, ale popravdě to byla tři měsíce připravovaná událost s předem určeným datem, kterou jsem chtěla provést účelně až po RPG školce, aby nebyli poznamenání nováčci a celkově veškerá činnost kolem RPG školky. Takže tak.

Jsem si jistá, že je to SPRÁVNÉ rozhodnutí? Bylo opravdu nutné RPG tým rušit? Ano, jsem si tím stoprocentně jistá, obojím. Jak jsem naznačovala výše, dávat někomu můj koncept nebo myšlenku, aby v ní pokračoval, nepovažuju za dobré a prospěšné. Nic by se tím nevyřešilo a jen to prodloužilo konec tak o ten půl rok. Jasné, on nebyl problém ani tak v té mé myšlence a struktuře, ta byla si myslím víc jak dobrá, proto se taky nebráním tomu, pokud bude někdo zakládat další RPG tým (je možné, že se tak stane), aby se mnou inspiroval, ale podle mě člověk, který ten tým sám nevytvoří (ať už z jakýchkoliv předloh), nemá k němu ten správný přístup a nic ho na tom místě nedrží, nemotivuje ke správné činnosti a celkově to pak nebere tak vážně a zodpovědně, jak by měl.

Těmito otázkami se dostáváme i k tomu nejpodstatnějšímu – co bylo tak špatně, že jsem tým zrušila, když teda ten koncept a myšlenka byly vlastně docela v pohodě. Tohle je to nejtěžší na vysvětlení a pochopení, protože ten problém je hodně komplikovaný a propojený s mnoha jinými věcmi/faktory, můžeme se o spoustě těch důvodů dohadovat a hodně věcí si domýšlet, ale stejně se možná nedostaneme ke všemu nebo to nebude úplně tak jednoznačné a jasné. Ale pokusím se o to, alespoň ze svého pohledu.

Kromě článku o RPG týmu jsem tady na blog kdysi psala i článek o generacích a spolupráci a takových věcech. Zpětně jsem si to pročítala, protože jsem nedávno zase kroutila hlavou nad jednou událostí s tím spojenou a ono to i trochu souvisí s RPG týmem, a hledala jsem v tom inspiraci a tak. A u toho mě napadl takový jeden „krásný“ paradox. Kdybyste hledali nějakou společnou věc (a teď vyjmu ten hlavní cíl a smysl hocz, ten se zatím stále nemění, ale způsob řešení problémů, přístup a tak dále je pokaždé jiný), která se vyskytovala/vyskytuje ve všech generací hráčů na hocz, tak i přesto, že se občas zdá, že kromě toho, že jsou to teda všichni hráči hocz, žádná společná věc vlastně ani tak není, že každá ta skupina se nějak vyvíjela/vyvíjí a má trochu jiný směr (ale nikoliv ten smysl, ten zatím stále zůstává stejný), ovlivňují se ty po sobě jdoucí, ale od první se ta poslední liší skoro vším, tak přece jenom jedna ta společná věc by se našla – nenávist vůči RPG týmu.

Schválně to trochu zveličuju a píšu „nenávist“, ale když se na to tak dívám, dá se to skoro tak napsat. Pojem „RPG tým“ je skoro pro všechny ať už se s ním setkávají často nebo poprvé (což je to nejsmutnější) negativní. Ten RPG tým může být jakýkoliv a přesto po vyslovení tohoto názvu většině naskočí kopřivka nebo se jim automaticky vybaví to nejhorší. Můžeme se jen domnívat, čím vším je to způsobeno a zda se jednalo třeba i v současné době o nepatřičný předsudek nebo ne. Každopádně to tak je a jen hodně těžko se s tím dá hnout.

Mým vlastně hlavním cílem nového RPG týmu bylo pokusit se ten negativismus z toho názvu setřást. Donutit lidi se na to uskupení dívat třeba trochu jinak a mít k němu i jiný a v nejlepším kladný přístup. Ať už se jednalo o spolupracovníky v projektu (profesory, občany), tak i hráče studentů, cílovou skupinou byli prostě všichni a to i (keksíkužel) samotní členové RPG týmu – ti tím trpěli v konečné fázi nejvíc, smutné, vím, ale dostanu se k tomu ještě později. Chtěla jsem dosáhnout toho, aby se lidi RPG týmu nebáli, ovšem zase aby neříkali hrdinně „já se RPG týmu nebojím!“, ale aby tohle uskupení jednoduše respektovali.

Proč je ten pojem tak negativní? Co si lidi myslí, že je tak špatně?

Za prvé – RPG tým vznikal vždycky jako taková jakási kontrola hry, jelikož jako každé takové společenství/hra máme určitá pravidla, která se musí dodržovat (zjednodušeně řečeno) a lidi obecně cokoliv, co je kontroluje, snáší těžko, protože mají pak pocit, že je to zároveň omezuje v jejich svobodě a jednání.

Za druhé – do RPG týmu se vždycky vybírali jen určití lidé, jelikož ne každý hráč je hned schopný těch spousty úkonů, nemá přehled, není vhodný kandidát, a lidi obecně v takovém přístupu a výběru pak vidí protekci, kamarádíčkování a tu strašnou nespravedlnost.

Za třetí – k domluvě se nepoužívají veřejné kanály, ale dost často se vše řeší v soukromí, pro klid a lepší spolupráci, následně se pak ukazuje jen výsledek, a lidi obecně mají velkou představivost a všechno co se nedělá před jejich očima, mají tendenci považovat za tajnůstkaření a zbytečně moc vše démonizovat.

Nechci moc zabíhat do detailů a názorů, proč si myslím, že většina těchto negativních myšlenek nevzniká úplně oprávněně, jelikož ne všechno je černobílé a vysvětlovala bych to tu na dalších x A4, ale doporučovala bych si poslechnout Blackýho přednášku z Projektování (taky zde na blogu trochu níže), kde hezky prezentuje třeba například, co by si lidé měli odnést z prvního kontaktu s RPG týmem – totiž v RPG školce, ale co si doopravdy berou, s jeho názory se v dost věcech ztotožňuju. Nebo si občas poslechnout Kiraru, jak mluví o tom „kamarádíčkování“, ono už jen samotné hocz se založilo na tom, že se sešla parta přátel a hocz společnými silami vytvořili, na vzájemné důvěře a přátelství, a popravdě, nebudete dělat něco s nadšením a odhodláním, pokud budete mít v týmu naprosto neznámé lidi, u kterých nevíte, zda jim můžete věřit nebo ne a v podstatě nevíte ani moc, co jsou zač, to trochu nedává smysl. Co se týče třetího bodu, to jsem tu i trochu nakousla, ne vždy je rozumné všem všechno zpřístupňovat a zajímat se o názory všech, občas prostě musíte dát zodpovědnost do rukou pár lidem a doufat, že mají dostatek rozumu a nějaké zodpovědnosti, že se budou rozhodovat správně a budou projekt někam vést, protože kdyby všichni rozhodovali o všem, nikam by se projekt nedostal, zamrzli bychom na prvním bodě, kde by se nedomluvilo x lidí každý s jiným názorem a nikam by to nesměřovalo.

Důležité, co tím chci vším říct je to, že problém už je v úplném počátku. Začínat tvořit nějakou strukturu, když už vůči tomu lidi mají předsudky a nedůvěru, je hodně těžké. Nějak to celé překonat. Neříkám, že nemožné, proto jsem to i přesto všechno zkusila a snažila se tři roky tomu čelit a tvořit a vést, ale nepodařilo se mi to. Ten první rok byl takový objevovací, hodně jsme ještě pak změnili, upevnili, předělali. Ať už nějaké techniky nebo samotné členy. Druhý rok byl hodně výkonný. Fakt jsem cítila, že na to máme a že jsme na dobré cestě (opět odkazuju na můj článek psaný před rokem), a přesto nedůvěra, pomluvy a dost často nespravedlivé rozsudky u ostatních hráčů přetrvávaly a já cítila, že v ten třetí rok hodně členům dochází trpělivost a nadšení, naděje, že by se to mohlo zlepšit. Začali být skeptičtější, protivnější. Začali to vzdávat a jejich jakákoliv motivace klesla na bod nula (jen málokdo vydrží takový tlak, kdy něco děláte, snažíte se, co to jde a přesto to ostatní považují za naprosto zbytečné či tomu srážejí důležitost, zkuste si někdy motivovat takové lidi). Sami členové začali věřit těm slovům, které byly neustále rozsévány, začali tak činit (snad stagnace, kdoví?), začali být stejně nedůvěřiví a i ti nejvěrnější, kteří v mém týmu byli od začátku až doteď, začali pochybovat, zda dělají to, co vždycky chtěli a zda to k něčemu vede. Když máte nějaké takové uskupení a neustále vám do něho někdo naráží, projeví se to i uvnitř. Ta netrpělivost a pochybnost se změní ve zbytečné hádky a nečinnost. Přátelé a spolupracovníci se najednou začnou jeden do druhého navážet a ta skupina se začne projevovat takto až skoro agresivně navenek. Pak se ty předsudky stanou „pravdou“ a nikoho pak už nezajímá, že to není tak, že by se potvrdilo to, co přece dávno ví a neustále tvrdí, ale že si to tím vším vlastně sami vytvořili.

Troufám si tvrdit, že zrušením RPG týmu došlo/dojde k – dejme tomu pojem třeba – „osvobození“ a to nejenom, co se hráčů týče, ale i samotných členů RPG týmu.

A co TEĎ? Psala jsem hned, co jsem tým zrušila, že prozatím je dočasným řešením to, že budu správcem RPG, dovyřeším věci spjaté s RPG týmem (začátek roku je vždycky docela náročný v tomhle ohledu) a pak se pokusím najít nějaké lepší řešení. Nový RPG tým zakládat nebudu. Já určitě ne, čímž vás neodrazuju to zkusit, klidně se do toho pusťte. Ale nedoporučovala bych to. Já jsem sice pod RPG tým nacpala spoustu věcí, které prostě někdo spravovat musí, ale můžou se zase vrátit do starých rukou nebo to můžeme dělat jinak. Podle mě a mých zkušeností, které jsem nyní získala, si myslím, že RPG tým není nutně potřeba. Je to zbytečný strašák všech, lidi nechápou jeho přesnou úlohu (i když jim to člověk vysvětlí a ukáže třeba desetkrát) a pak se bojí tvořit, jsou pod věčným stresem, že je někdo kontroluje a zbytečně všechny jeho činnosti démonizují. Lidi uvnitř týmu zase pod věčným tlakem negativismu dělají, co nikdy dělat nechtěli a jsou bráni jako největší zlouni projektu, za což nám ta práce a velká zodpovědnost opravdu nestojí.

Zároveň ale využiju příležitosti k pobídnutí členů vedení (protože kdo se dočetl až sem, má jistě veškerou potřebnou energii a odvahu). Chtěla bych založit naprosto dobrovolnou skupinu lidí, co budou vytvářet akce na hradě i mimo něj. Nebude to žádný RPG tým, žádná pevná zodpovědnost, žádná kontrola, nic z toho. Něco jako ten nápad s profesory, co zařizují kulturní akce na hradě, akorát s tím rozdílem, že já to nechci nějak limitovat jen na profesory, ale beru všechny členy vedení. Každá pomocná ruka se bude hodit a mluvím jenom k vedení, protože všichni mají vypravěče, přístup do debatky a nemusí se jim přidávat žádná práva a nebudou nic spešl. Budou to prostě lidi, co dobrovolně něco tvoří. Pro „přihlášky“ prosím využijte mail rpg@hocz.org, kde stačí uvést jen jméno, skype a že se hlásíte jako dobrovolníci. Chci to takhle „oficiálně“ jen proto, abych vás měla na jedné hromadě a měla v tom přehled. Takže moc díky, jestli se zapojíte!

POPISKY?! Že se k nim konečně dostávám, že? Co jsem tak vypozorovala, nikomu ani tak nechybí RPG tým, jako spíše popiskáři. Což je docela taky paradox, jelikož popisková část byla jedna z těch částí, která byla nejvíce ze všech stran kritizována. Ne, dobrá, není to paradox, je to logické, že lidi budou nespokojený, když jim popisek někdo zkritizuje nebo když jim visí dva měsíce neschválený s dalšími 448 (jo, ten počet se vyšplhal do těchto výšin). Je to prostě tak, dokud hráčům někdo popisek neschválí, nebudou v klidu spát. Já to chápu, vlastně díky (kvůli?) mně se popisky dostaly na tuhle úroveň, že jim lidi ve hře přidávají maximální důležitost a skoro bez nich nedokážou hrát. Což je samozřejmě dobře (teda až na to tvrzení, že bez popisku nedokážou hrát), já jsem za to ráda, byl to těžký boj, ale povedlo se (jako jedno z mála). Ale stejně jako všechno na hocz, stále věci zdokonalujeme a snažíme se jim dát nějaký lepší tvar/podobu. Vzhledem k neustálým dohadům, co do popisků psát a nepsat vznikl návrh, že by mohl existovat jeden popisek, který bude delší a lidi se tam budou moci vyřádit a druhý, kde bude to podstatné, co potřebujeme vědět k okamžitému použití ve hře. Nakonec se to doopravdy tak vytvořilo a spolu s tím i spoustu vylepšení, což by bylo fakt super, kdyby se to nevylouplo v tak trochu nevhodnou dobu. Tohle nemůžu dávat za vinu nikomu a ani nechci, prostě se sešlo více faktorů, a tak se nám vytvořil nový systém popisků do doby RPG školky (horší doba už snad není) a do rozhádaného týmu, který nakonec byl zrušen, tudíž se najednou stalo, že nikdo popisky neschvaloval/neschvaluje a číslo neschválených popisků se začalo nehezky zvyšovat. K tomu ještě pořádně nikdo nevysvětlil, co že se to vlastně s těmi popisky stalo, co je a není možné teda kam psát a tak dále. Tohle je samozřejmě nemilá situace, a protože teď asi nějakou dobu RPG tým nebude a ty popisky jsou potřeba dát do kupy, chci tentokrát vyzvat úplně každého, kdo by chtěl (z řad vedení i studentů) se zapojit a pomoci s touto problematikou, pište mi na výše zmíněný e-mail, jen prosím tedy uveďte do předmětu „popisky“, ať se mi tam nepletete s akčními členy vedení, co budou psát ohledně zájmu spolupráce s akcemi.

Bude potřeba znovu sjednotit pravidla a následně se podle těch pravidel vrhnout na těch pár stovek popisků, co nám tam visí. Ostatní, co se zapojit nebudou chtít (a nikomu to nevyčítám), prosím o trpělivost, je to věc, která nebude hotová ze dne na den a bude to mít ještě nějaký progres. Takže to k popiskům.

Nebylo mi blbé zrušit RPG tým už jen kvůli těm lidem v něm? Proč si NEVÁŽÍM té práce, kterou vykonávali? Tuhle otázku sem dávám trochu navíc, ale taky mi to bylo řečeno, teda ne jako otázka, ale jako fakt, že co jsem si to vůbec dovolila, ale pro svou strukturu článku jsem si to přetvořila v dotaz. A chtěla jsem to sem dát z jednoho prostého důvodu – já si nesmírně vážím všech, kdo se kdy na nějakém RPG týmu podíleli, možná jsem to dávala málo najevo, ale je to tak. Ať už dlouhodobě nebo tam byli jen krátce, ale i těm, co se do týmu hlásili a nikdy do něj třeba nebyli přijati. Opravdu neskutečně moc děkuji všem, kteří se toho nebáli a šli do toho. Protože dělat dobrovolně (a ze začátku vždy i s nadšením) tuhle nevděčnou „práci“, za kterou vám jen málokdo na konci poděkuje (i přesto, že si většina myslí, jak je to super být v RPG týmu, protože protekce a práva a tak, vůbec ne zodpovědnost a spousta, ta spousta práce), je opravdu obdivuhodné a já vám za to děkuju.

Už bude KONEC? Ale jo, už dopisuju poslední řádky. RPG tým měl samozřejmě na starost i schvalování nějakých těch zvláštností, RPG školku, dohlížení, trestání a tak dále. To, že jsem teď správce RPG neznamená, že to budu dělat celé sama. Na RPG školku se budou hledat lidi jako vždycky až to bude potřeba a zbytek… co ten zbytek? Pokud můžu připojit ještě jeden můj takový skromný názor – většina těch žádostí, co nám kdy na e-mail přišly, byly kraviny nebo banální věci, na které jste se vůbec nemuseli ptát. Dlouhou dobu fungovalo hraní i bez toho aniž byste všechno museli mít schválené. Vedení si všimlo, když se někde vynořil někdo, kdo hrál naprosté pitomosti a rychle si ho zpacifikovali, stejně tak když hrál někdo hodně dobře, spoustu věcí mu bylo povoleno, aniž by se na to nějak ptal nebo posílal x stránkové žádosti. Myslím, že bychom tento způsob „kontroly“ měli zase na chvíli vyzkoušet. Hrajte, jak uznáte za vhodné, ale počítejte s následky. Pořád má vedení jednu mocnou zbraň – vypravěče, a ten má vždycky pravdu, ať se vám to líbí nebo ne.

Myslete na to, posílejte mi na mail „přihlášky“, pokud máte zájem nějak pomoct projektu, nebojte se nových věcí a díky, že jste si to tu přečetli, teda omlouvám se ještě jednou za protahování, ale snad jsem nakonec odpověděla na vše.  A na úplný závěr – jednoduše užívejte si této hry.

Terka/Síca



4 komentáře a “Zrušení RPG týmu”


  1. Fox — 13. 10. 2014 @ 7.13

    Teda. Rozpovídala jsi se, ale ukázala jsi spoustu nových věcí, které ukazovány nebyly.

  2. Ellie — 19. 10. 2014 @ 17.54

    A kdy se přibližně dozvím, že můžu schvalovat popisky? Ať nečekam zbytečně, kdyby mě nevzala ;-)

  3. Fe — 25. 10. 2014 @ 21.21

    Také jsem zvědavá, jestli budu moci schvalovat.
    Sicomo, napsala jsi to krásně :). Brzy se určitě najde nějaké vhodné řešení, neboj :).

  4. Maja Smith — 25. 2. 2016 @ 13.04

    Zdravím. Zajímavé čtení. Musím dát za pravdu, že RPG tým už jenom tím názvem vzbuzoval vysloveně negaci. Pokud si můžu dovolit mít nějaký nápad, jako že jsem nováček a je o dva roky starý článek, tak si ho možná nikdo ani nevšimne, tak by možná bylo dobré po ukončení studia vytvořit nějaký systém zvláštností, schopností a nebo změny rasy pro kvalifikované a tím jakoby motivovat hráče k tomu, aby dostudovali, protože pak budou mít daleko snazší se dostat k něčemu neobvyklému.

    Je to jenom takový malinký nápad. Co jsem slyšela, tak kvalifikovaní nemají dál po studiu krom profesorování moc možností. Tedy jako že to nevím přesně, protože jsem ještě nedostudovala, že ano. :)

    Každopádně pokud by byl vytvořen nějaý takový systém pro kvalifikované, kdy by každý takový měl nárok například na jednu takovou schopnost, na změnu rasy atd, možná by to tento problém trochu řešilo. A studenti by pak raději zůstali jednoduše kouzelníky, protože by měli výhledově jistotu, že pak bude možnost se ke zvláštnosti daleko snáze dostat.


Comment