Stránka s informacemi o vývoji projektu HOCZ.org
Já, Gamemaster
23 ledna 2009, Goldy @ 21.02

„Jdeš si takhle po ulici, a najednou tě zasáhne černý kulový blesk…“

Bývaly časy, kdy tohle byla tradiční hláška mezi těmi, co se pohybovali ve světě role-playingu. Teď už jí asi mnozí neznají, ale hádám, že existuje mnoho další podobných, které mají společného jmenovatele. Vyhrocení vztahu mezi hráčem a gamemasterem.

V posledních dnech se stalo několikero událostí, které mě nakonec přivedly k tomu, napsat o tomhle vztahu, jeho podobě a důležitosti pro role-playing, a smyslu celého role-playingu vůbec, tuhle úvahu. Některé z těch událostí nebyly nijak negativní, patří sem například příprava nového dobrodružství pro naši skupinu hráčů Dračího Doupěte (způsob jak se odreagovat od přípravy na zkoušky). Jiné byly dosti nepříjemné a hlavně alarmující, neb jsem poznal, jak málo jsme byli schopni o role-playingu sdělit těm, které tady k němu nějakým způsobem vedeme. A to přitom má být jeden z hlavních cílů projektu.

Toto své pojednání, napůl zamyšlení, napůl snaha o vysvětlení, začnu tím, že nějakým způsobem opíšu, kdo je to onen „gamemaster“. Gamemaster je vládce hry, pán jeskyně, dungeon master, role-playing admin, osud, vypravěč. Je to ten co má hru na starosti. Úkolem gamemastera je vést hru. Stavět postavy hráčů před problémy, které oni musí řešit, a dle své úvahy jim naznačovat cestu, vést je za ruku, nebo jim dát úplnou volnost v rámci jejich možností. Výsledkem celého tohoto procesu má být mimo jiné i přínos pro hráče v podobě zkušeností s řešením problémů, pohled na problémy jinýma očima a pak samozřejmě zábava.

Mezi gamemasterem a hráčem se v průběhu hry vyvíjí vztah a na základě toho vztahu a vzájemného poznání může gamemaster připravovat lepší zápletky a překážky, ušité daným lidem na míru… ne proto, aby si šli na ruku, ale aby to bylo pro hráče zajímavou výzvou. Výzvou, která potom přináší to, co má hra přinášet, tedy krom už zmíněné zábavy a nesmírně důležitých zkušeností také pocit uspokojení nad vydobytým vítězstvím.

Proto a jen kvůli tomu Gamemaster vdechuje život okolnímu prostředí, lidem (slavná CP) a je i Osudem. Ano, je bohem svého světa a má k dispozici všechny legální i nelegální prostředky k tomu, aby učinil prakticky cokoliv. Ale to neznamená, že je zlomyslným bohem! Na základě toho, co jsem napsal výš víme, že on se nesnaží postavy hráčů mermomocí zabít, nebo se vyžít na jejich týrání – předkládá jim své zápletky, vytváří výzvy, vytváří překážky, všechno s cílem… neopakuji se už? Ano, je to kvůli zkušenost, zábavě a pocitu uspokojení.

Hráč ale musí pochopit, kdo hru vede… musí přijmout status quo. Má postava je ve světě, jehož fungování těžko ovlivním já jako hráč jinak, než skrze činy mojí postavy, která se musí postavit všemu, co si pro ni onen svět přichystal. Jako my sami v reálném světě. Rakovinu si taky nevybíráme a těžko to s někým uhádáme.

Ovšem, existuje kasta hráčů, a nemalá, která to odmítá přijmout… snaží se z gamemastera vybít mimoherně výhody, snaží se hru tlačit svou cestou, zištně používají znalosti hráče pro rozvoj vlastní postavy, neustále se ohánějí různými pravidly (i když slovo gamemastera stojí nad pravidly, to je základní zákon – on může všechno), stěžují si, cítí se ukřivděni, neustále komentují činy gamemastera a snaží se jeho rozhodnutí jakkoliv obejít, hledají skuliny a prudí. Nevím proč existují, ale jsou. Ve všech RP hrách.

Když to hráč odmítá pochopit, je plným právem gamemastera použít svoje božské schopnosti a tentokrát s plnou silou své zlomyslnosti (už chápete citát na začátku… pravda, jsou i elegantnější řešení, ale tohle je prostě klasika). Proč ptáte se? Když hráč nemá zájem o vybudovat si vztah s gamemasterem a dát mu možnost dělat jeho práci (už se nebudu opakovat, co to obnáší), tak proč by ji gamemaster měl dělat? Když nepomůže domluva, obvykle prostě postavu zabije a když hráč nechce pochopit, kde udělal chybu, udělá nad ním křížek a najde si někoho jiného. Onen hráč očividně prostě nepochopil pointu hry…

Naopak hráč, který pochopil, může čekat na skvělé herní zážitky, které se mu gamemaster pokusí ušít na tělo a skrze které bude mít možnost poznat nové a často netušené pohledy. Není potřeba nikomu lézt do zadnice, ba dokonce můžete dopadnout stejně jak v tom opačném extrému, tedy s kulovým bleskem v hrudi (nebo snad kulkou?). Je třeba přijmout status quo, protože o tom ta hra je. Já jsem hráč a on pro mě připravuje hru.

Kdyby to tak nebylo? Co kdyby byla hra podle hráčů? Kdyby neexistoval gamemaster, nebo šel hráčům na ruku? Prosté. Hráči připravující si zápletky sami pro svou postavu se brzy přestanou bavit – buď vědí, jaké je čeká vyústění, nebo vědí, že to vlastně nemá žádnou pointu a je to jen zabíjení času. Nebo možná brzy získají snadno všechno co pro svou postavu chtěli – peníze, moc, uznání, supermocné kouzlo, absolutní volnost, to je jedno… opět to skončí nudou.

Jednou za čas se člověk může zabavit tímhle. Nebo třeba interakcí s ostatními hráči. Ale není to ono. Vždyť nemusíme chodit daleko, stačí se nakouknout do Velké síně, kde vidíme všechny ty co tam sedí a nudí se. Někteří z nich nepochopili, že to co se děje ve vedlejší místnosti je tam pro ně. Jiní se zase přehltili tím, že se bavili sami a chtějí něco nového. Proto jsou tu gamemasteři, kteří přinášejí nové zápletky, nové příběhy, nová překvapení, nové zážitky, nové zkušenosti… už se zase opakuji, co? Od správného gamemastera se těžko předem dozvíte, co Vás čeká a co máte udělat pro to, aby jste to zvládli… v opačném případě se situace nakonec zvrátí v to, co jsem popisoval v předchozím odstavci. Zkrátka a jednoduše, gamemaster vnáší do hry tajemství, přináší něco, co musíte řešit, aniž by jste věděli, jaké je řešení. Proč? Protože jste to nevymýšleli vy, ale on. Pro vás. A proč to udělal. Důvody už teď přece znáte.

Už chápete o čem to je? A teď trochu konkrétněji k naší situaci. Na HOCZ je teoreticky gamemasterem ten, kdo vládne mocí vypravěče a je součástí širšího vedení, tudíž každý občan a člen vedení školy (ti bílí a hnědí). Prakticky to ovšem s vykonáváním této práce není tak žhavé. Věřte, výuka, opravování úkolů, řešení každodenní agendy, hádání se studenty, nebo mezi sebou (nic není ideální) většinou člověku vezme náladu a energii se plně věnovat této práci. Není to dobře, my to víme a snažíme se s tím něco dělat. Přesto tu pár zběhlých jedinců je (některé v tom co občas vymyslí obdivuji), tak jim dejte prostor a zapojte se. Už víte jak.

Zapojte se jako správní hráči a vězte, že z vaší strany je to to nejlepší, co můžete udělat pro to, aby se ve vedení objevil větší počet kvalitních gamemasterů. Když budete jejich snahy ignorovat, nebo s nimi otevřeně bojovat, buď je otrávíte, nebo vyvoláte příslušný protiútok. A věřte, s bleskem z nebe se vaše postava nepopere.

Díky za pozornost.

P.S.: Pro další informace doporučuji si příslušnou problematiku vyhledat na webu, můžete začít například s wiki. Velice poutavým způsobem se tímhle zabývá i povídka Leonarda Medka „A mezky své tupohlavé…“, publikovaná ve sbírce „Kostky jsou vrženy“. Stojí to za přečtení. Vůbec celá sbírka.

P.P.S.: Autor této slátaniny se gamemasteringu věnuje už více než deset let.



9 komentářů a “Já, Gamemaster”


  1. Riska — 24. 1. 2009 @ 18.20

    Cítím se ukřivděna…Ale to ještě neznamená, že ignoruju to co mi onen vypravěč (zní to líp jak gamemaster) přikáže. To bych neudělala…zahraju si ráda, jen mi pořád nedochází, proč za mé činy má pykat moje postava…prostě jen proto, že si s většinou z Vás nerozumím? No fajn…budu to muset přežít, i když to otravuje nás všechny.

    Jinak zajímavý článek…

  2. Samsonče — 24. 1. 2009 @ 20.37

    Ach jo, vzpomínám na Merlinův Pohár a svou postavu jako budoucí ředitelku Bradavic, za to ještě jednou dík Lukasi…
    A taky dík za tento článek. Krásný, zajímavý, nutí k zamyšlení.. Má v sobě kouzlo a snad si ho plno lidí přečte,

  3. Lotka — 24. 1. 2009 @ 21.57

    Musím říct, že s mnohými názory vřele souhlasím. Paradoxně sem však byla zrovna dnes a teď postavena před jedním problémem. Jak řešit situaci, kdy je člověk zaneprázdněn důležitými věcmi a zároveň je verbován na quest? Velice si cením této aktivity, jsem ráda za snahu gamemasterů. Ale co dělat v takovém případě? Pro mne je to trochu prekérka – mám se na quest vykašlat a pak se divit neaktivitě profesorů, nebo se mám vykašlat na tu druhou práci v reálném světě a držet se svého názoru?

  4. Cáklík — 25. 1. 2009 @ 10.24

    Tenhle článek mě, jak již Kittuše zmiňovala, donutil zamyslet…
    A vbec mi nevadilo, že se Lukas opakoval. Ba naopak, kdyby to a tamto nenapsal třebas desetkrát, nezapamtoval a už vůbec bych to nepochopil…

    Skvělý článek.. ;)

  5. Kirara — 25. 1. 2009 @ 15.56

    Lotko, a jak se tak přihodí, že děláš něco jiného a najednou tě někdo verbuje na quest?

  6. Ginny — 25. 1. 2009 @ 16.43

    jednoduše..to když nikdo není nikde a jede se kvest..a když chci aby se zapojilo co nejvíc lidí a posílám zprávy na icq, že je kvest..

  7. Kirara — 25. 1. 2009 @ 18.12

    Tak to je snad jasný… teda, jasný, že to je otázkou priorit… buďto jsi pevně předsvědčena, že musíš dělat něco jiného a pak ti to nikdo nemůže mít za zlé a nebo si ochotná zvážít, jestli ta druhá věc může počkat a jít v zájmu dalších hrát. Těžko radit obecně.

  8. Eliomys — 25. 1. 2009 @ 20.08

    Zní to úžasně a něco takového jsem od hocz čekala, ale zatím nikdy nejsem ve správnou dobu tam, kde se něco děje, vůbec nevím, jak se to dovědět, a to si nemyslím, že bych byla nějaká úplně neaktivní. Kde je to „vedle“, kde jsou připraveny ty nečekané zápletky a výzvy??? Kdy se to děje??? Vždycky se dovím až z nástěnky, že se něco odehrálo… Nemůžu přece sedět na hocz pořád a čekat, že něco někde začne, vždyť je taky tolik míst…

  9. snowfox — 4. 2. 2009 @ 10.02

    Mhm… už to začínám chápat! xD


Comment