Stránka s informacemi o vývoji projektu HOCZ.org
Engalovo a Thomasovo rozloučení.
1 března 2009, Nikeš @ 22.53

Vážení přátelé z hocz,

po dlouhých třech letech jsem se z několika důvodů rozhodl opustit hocz. Myslím, že máte právo je znát. Hlavní důvod je prostě ten, že jsem unavený. Desítky sov nováčků, co si nejsou schopní přečíst to, že si mají koupit hůlku, bych ještě skousl. Desítky dotazů, kdy bude zápis, už ne. Je to proto, že já, Lukas a Thomas jsme udělali vše pro to, abychom spustili zápis včas a dohnali skluz z minulého roku. Ne tak Derek, který se rozhodl naši snahu bojkotovat a jedinou věc, co jsme po něm chtěli udělal s třítýdenním zpožděním. Pak zde byli další lidi, kteří nerespektovali pravidla, dělali věci přesně naopak, než jsme se dohodli a podobně, ale to už je jiná kapitola. Prostě jsem unavený. Rád bych zde trochu bilancoval.

Co jsem vytvořil, nebo spoluvytvořil- koncepci osnov pěti ročníků létání, koncepci cizích postav, dráčků, kabinetní reformy, výplat pro profesory, brigád.

Co jsem naprogramoval od začátku mého působení jako programátora: výplaty pro profesory, část brigád, lichotič, dráčky, minihry a všechny věci kolem horního menu, vlaky a věci kolem, kouzla pro studenty, a hlavně cépéčka.

Co jsem nestihl: systémové kouzlení, boje s dráčky, další možnosti chatu (předávání věcí a tak) a několik dalších her.

Byl jsem spolu s Alex de Fuego nejdéle bez přerušení „sloužící“ profesor na hocz, postupně vedoucím dvou kabinetů a členem zmijozelské kapituly. Také jsem byl admin, který zabanoval cirka 250 mulťáků, a jiných narušitelů hry. Promazával jsem návštěvní knihu i nemocnici od nadávek a jiných urážek.

Mno a v první řadě jsem byl členem Správní rady. Měl jsem na starosti srazy, reklamu a prezentaci hocz navenek. Na hocz jsem si našel pár přátel a množství kamarádů. Nebojte se, na některé srazy se zase přijedu podívat, většinu vás mám skutečně rád. (Ačkoliv pěkné procento nováčků mně určitě nesnáší). Inu, je čas jít dál…

S pozdravem Marek Tůma alias Engal. a teď přikládám Thomasovo rozloučení:

Dnes uplynulo přesně šest týdnů od chvíle, kdy jsem dal na poradě profesorům jisté ultimátum, či přesněji, rozhodl jsem se, že budu činit pouze to, co mi ukládá sepsaný profesorský řád (který širší vedení svého času sice zamítlo) a pouze v těch ohledech, kdy je mi umožněno tak činit. Touto „stávkou“, kterou brali vážně asi tak tři lidé včetně mě, jsem chtěl protestovat proti skutečnosti, že si zde každý dělá co chce, aniž by se namáhali kdekoliv cokoliv informovat, ba dokonce dodržovat základní pravidla platná několik let. Já jsem vždy zastával názor, že ředitel má vědět o nařízeních ředitele dříve, než se objeví na nástěnce a analogicky bych tudíž měl vědět o věcech, nad kterými mám přímou pravomoc. To se nedělo. Nevím jak vy, kteří to třeba ještě čtete, ale mě opravdu nebaví stav, kdy v okamžiku, v kterém řeknu „bílý“ více jak polovina profesorů vykoná „černý“. Vyskytli se tací, kteří říkali, že na tento post již dnes nestačím, další tvrdili, že do toho nemám co mluvit a že ať rozhodnu jakkoliv, stejně si to zařídí podle svého, a ty, kteří jako vždy říkali, že by to uměli mnohem lépe jsem raději už po těch letech nebral na vědomí. Jiní jsou tak vrtkaví, že něco jiného schvalují, když sedí, a něco jiného, když stojí. Jelikož je mi stále předhazováno vše, co zde nefunguje, hodlám to tedy vzít na sebe, byť jsem s tím nikdy nesouhlasil a odmítal jsem doposud brát odpovědnost za věci, za které nemohu, jako nespuštěné NKÚ, odpovědnost. Dnes, v tomto zvláštním pojetí vlastní odpovědnosti, které mají někteří profesoři, jsem dal své funkce k dispozici vedení školy, ať to dělají ti, co neustále tvrdí, jak to umí dělat lépe. Mají šanci. Mimoto, jaký bych to byl nejvyšší profesorský představitel, když v Radě školy, shromáždění představitelů profesorů, nedokážu prosadit ani základní návrhy (jako například datum zahájení zápisu…).

Existuje mnoho faktorů i osob, které mě k dnešnímu rozhodnutí vedlo, avšak nikdy jsem nechtěl prát špinavé prádlo vedení na nástěnce, neboť na to jsou zde jiní experti. Proto odmítám být konkrétní či jen v obecné rovině uvést všechno. Navíc, pokud tímto vyburcuji vedení, aby si své špinavé prádlo konečně vypralo, budu jen rád, neboť mě se to ani při nejlepší vůli zřejmě nepodařilo.

Přeji tedy všem jakožto opětovný občan hodně štěstí.

Stanley.



21 komentářů a “Engalovo a Thomasovo rozloučení.”


  1. Mori — 1. 3. 2009 @ 23.33

    Snad budete šťastnější..

  2. Teodor — 2. 3. 2009 @ 0.12

    Já sem říkal že se to tu po mém odchodu mezi občany začíná hroutit =D *špatný vtip*

  3. Mori a Sic — 2. 3. 2009 @ 0.14

    Teo, mi se tu držíme, abychom nevtipkovaly a ty tahle! :D

  4. Eliomys — 2. 3. 2009 @ 1.58

    Nevím, zda se HOCZ bez Vás dvou opravdu úplně nezhroutí, rozhodně mě moc mrzí tyhlecty rozkoly ve vedení, díky za všechno, co jste vykonali a vytvořili…nevděk a podrazy určitě otráví, ale co ti, kteří se vůči Vám neprovinili, nepřijdou teď nejen o zápis, ale o školu vůbec…? Loni to před začátkem zápisu bylo nějaké podobné a jako na nováčka to na mě tehdy působilo docela depresivně…

  5. Blacky — 2. 3. 2009 @ 2.43

    No sláva, už bylo načase. Ne, to není pokus o jízlivou nebo vtipnou poznámku. Všichni, kdo mají k HOCZ a jejich budoucnosti nějaké závazky, dříve nebo později dojsou do tohoto stádia. Záleží jak moc jsou náchylní k tomu aby si brali nastalé problémy k srdci a také na jejich vnitřní motivaci. Nemám potřebu dávat příklady, na kohokoliv ukážete, ten si tím prošel a každý se s tím vyčerpáním vyrovnává jinak. Rozkoly mezi lidmi tu byly od nepaměti a kdo tvrdí, že na HOCZ zažil idylu je, nebo si přeje být, slepý. Již léta se tu s tím bojuje, medem i bičem a stejně se vše vrací do stejného kolotoče. A i přesto se lidé více či méně teatrálně loučí jen aby se z nich více než polovina dříve nebo později opět vrátila.
    Ne, že bych neměl po přečtení některých pasáží jedovatou slinu, kterou bych vcelku s chutí vrhl do éteru, ale myslím že za dané situace jsou šťastnější způsoby, jak dát najevo nesouhlas. A jelikož by to nebylo poprvé, oba panáčkové se určitě dokážou podívat do zrcadla a odhadnout, kam bych asi mířil. Pakliže je ale vede upřímné přesvědčení, nezbývá než je jakýmkoli možným způsobem podpořit. Inu – běžte. Mnoha budete chybět a mnoho bude doufat ve váš návrat. Jak říkáš, Marku, kdo ví. Snad po nějaké době načerpáte dost sil na to, abyste té tisícihlavé sani opět čelili, byť s vědomím že nemáte šanci vyhrát. Nečekejte, že by se něco výrazně změnilo, ale věřím že ostatní se budou snažit aby to bez vás neupadlo zcela. Protože – a to s určitou hrdostí, která se ve mě nevímjak vzala, můžu jako „zkušený“ pozorovatel prohlásit při prvním pohledu – odváděli jste tvrdou práci. A odvedli jste ji, v rámci vašich možností, velmi dobře. A i když je to klišé, kterým bych se normálně vyhnul, zde je hluboké díky od všech, za které mohu mluvit, na místě.

  6. Samsonče — 2. 3. 2009 @ 6.52

    Souhlasím v některých věcech s Blackym, ale asi mi nezbyde nic jiného, než vám popřát, abyste se jako lososoví měli lépe než bílí :)

  7. Lucky — 2. 3. 2009 @ 13.30

    Já vlastně ani nevím co k tomu dodat. Nějak velice úzký vztah jsem s Vámi (bohužel) neměl avšak bych za Vás dva dal ruku do ohně. Rozmlouvat Vám vaše rozhodnutí by bylo hloupé. A jak už to bylo řečeno, přidávám se k Těm, kteří budou at‘ už tiše nebo jakkoliv jinak doufat, že právě Vy dva naberete mnoho dalších sil a vrátíte se opět do boje. Na závěr snad jen, Hodně štěstí … Lucas

  8. Freya — 2. 3. 2009 @ 14.21

    přemýšlela jsem, co sem napsat… pak, podobně jako včera na poradě, jsem se rozhodla, že by to nemělo ten efekt. Jediné co bych ráda řekla je, že mi budete chybět a že pokud víte co děláte, pokud si myslíte, že to bude mít jakýkoliv efekt, pokud to tak chcete (nebo ne, ale děláte to proto, že „musíte“), tak hodně štěstí a děkuju.
    A.

  9. Arjíris — 2. 3. 2009 @ 14.37

    Co je to lichotič?
    Ne, nemyslete si prosím, že mi z celého textu zůstalo v hlavě jenom tohle slovo, jen mě to zaujalo… -,-‚

  10. Riska — 2. 3. 2009 @ 15.19

    …pořád tady zůstává to kouzelné „kdo-ví“ a já myslím, že se vrátíte. Teda, koukám na to ze svého pohledu…Stanley se třeba vrátil mezi bílé několikrát…proto mě včera zase překvapilo, když mi Sic psala na ajsku, zcela nechápavě, proč je „losos“?…
    Opravdu doufám, že na tom moje osoba nemá nějaký podíl, upřímně velmi…a asi i sobecky.
    Určitá únava se dostaví vždycky a všichni víme, že jste pro to hocz něco udělali a nejspíš i všichni doufáme, že ještě něco uděláte, i kdyby to měla být nějaká třeba naprosto titěrná oběť, například v podobě stráveného času na chatu :)
    Tak jen načerpat další nadšení, sílu a…tak.

  11. Rizoto — 2. 3. 2009 @ 16.20

    Nu, co, nejdříve jsem chtěl říci to, že každý kdo pro HOCZ nějakým způsobem dýchal a tu hru vytvářel, se dostane do situace kdy na to nemá sílu. A že si tím prošla většina z nás. Samozřejmě, přišel jsem až po Blackým, tak mu jeho příspěvek nebudu opisovat do svých slov a jen na něj odkáži.

  12. Lucia Modrá-Divná — 2. 3. 2009 @ 16.56

    Mno, co k tomu říct …
    Ono to tak nějak už bylo víceméně řečeno přede mnou.
    Snad jen: Važme si těch, kteří pro HO něco dělají (ať už jde o koholiv). Každý člověk má nervy jen jedny.

  13. Jess(ica Alia Lektro) — 2. 3. 2009 @ 17.08

    Ani jednoho z vás tří (Engale, Thomasi, ale koneckonců i Lukasi) neznám natolik dobře, jak bych chtěla a jak byste si snad i zasloužili. Neznám přesné důvody, přesné „proč“, „aby“ a „kdyby“. Přesto si troufám říci, že to nějakým způsobem chápu. Přesto mi tu budete chybět. Nevím, jak pro ostatní, pro mne to citelná ztráta je.
    Už to tu zmiňovali mnozí. Ten (d)efekt vyhoření prostě jednou musí přijít. Dříve, anebo později. A třeba i několikrát. Čím více energie do něčeho vkládáte s vidinou, že „se vám jednou vrátí“, tím to přichází rychleji.
    Je to smutné.
    Doufám však (a vlastně předně věřím), že i když se sem třeba už nevrátíte (i když bych já osobně ráda viděla opak), že pro onu energii najdete smysluplnější využití. Ať už to bude škola, práce, rodina či třeba i vztah. Záleží jen na vás, vašich záměrech, přáních a vůli.
    Mnom. Řekla bych, že jsem se nedobrala k pointě, jakou jsem zde původně chtěla zanechat, ale naopak sklouzla k sentimentálním žvástům. Byť jsem je myslela (a stále myslím) upřímně.

    Tak tedy nashlednou, ale žádné sbohem. Ostatně, na ICQ tu budu. I bez nějakého HOCz.

    Vaše,

    Jess

  14. Stanley — 2. 3. 2009 @ 18.40

    Ač se moc nesluží, abych se vyjadřoval, tak hodlám dementovat dvě věci: 1) odcházím mezi občany se nerovná odcházím z HOCZ. Mám dost rozdělané práce a pokud mě vedení nechá (o čemž místy pochybuji), tak to dodělám. 2) Arien, nevím, kde bereš, že jsem odešel několikrát. Neodešel jsem ani jednou, a pouze jedinkrát jsem na protest šel mezi občany.

  15. Riska — 2. 3. 2009 @ 19.08

    No…jo ták, no já myslela, že mezi profesory jsi se vrátil víckrát, to promiň…asi jsem si to jen popletla s ředitelováním zmijozelu a občanstvím dohromady :) Stane se…
    Ale o tom to vůbec být nemělo že…

  16. Karry — 2. 3. 2009 @ 19.24

    Do háje… (Zhruba v tom stylu byla má první reakce…)

    Nevím, jestli to je či není Váš cíl, prostě nevím a nechci spekulovat, ale takhle jsem se o tenhle projekt nebála snad ani v době ultimata… Mám chuť se trochu sentimentálně zeptat, kdo si to ještě pamatuje, ačkoli to vlastně zas tak strašně dávno není.

    Nebudu lhát, kolikrát jsem na Vás měla vztek, nebo s Vámi nesouhlasila. S Vámi oběma, oběma třemi, oběma všemi. Snad s každým z těch, kdo někdy odešel. Ať už s pozdějším návratem, nebo bez něj.

    Vztekala jsem se, nesouhlasila, ale zároveň jsem se snažila vidět tu práci tady a dávat najevo, že za ni jsem vděčná. Nemůžu říct, že bych jen sama měla pocit, že vždycky dostatečně, natož že ho mají mít ti ostatní. Jen se můžu hájit, že jsem se snažila.

    Možná tu práci na stránkách vidím trochu jinak… Spousta lidí tady to dávno ví, každopádně já sama se pohybuju v programování. Ať už v klasické algorytmizaci ze soutěží, vytváření soukromých taháků nebo fungujících webů. A znám za to vděk i absolutní ignoraci. A když nic jiného, vím, jak to působí na mě.

    I o nějakém tom připravování výkladů mám představu, ačkoli třeba o opravování úkolů už ne. A taky jsem nadávala na chybějící výuku a věci s tím související.

    Už vůbec nedokážu posoudit vztahy ve vedení. Tedy, nedokážu posoudit… no, určitě ne tak, abych mohla dělat závěry, hodnotit a vůbec. Zůstávám totiž jedním z těch pár studentů hrdých na to, že neznají debatku. Ale možná mi na nějaký dojem stačí občas si seskládat pár příspěvků z různých nedebatkových debat.

    Ke spuštění zápisu se vyjadřovat nebudu. Nechci. Snad je jasné proč, možná ne. Nicméně nechci. Radši si budu hrát na naivní dítě, které věří, že když nepojmenuje něco ošklivého, tak to nebude existovat.

    Nemůžu říct, že přesně znám Vaši situaci, ale znám tu chvíli, kdy prostě dojde energie. Síla. Chuť. To je – nebo alespoň pro mě vždycky bylo – nejhorší. Když si člověk uvědomí, že už týden/měsíc/čtvrt roku/etc nebyl na HOCZ a že mu to vlastně vůbec nechybí. Několikrát jsem odešla, několikrát jsem se vrátila. Jen mě tentokrát děsí ty odchody kolem.

    Uvidíme. Používám to slovo strašně často, někdy na způsob výmluvy, někdy na způsob naděje. Někdy jako bezmoc, někdy jako zvědavost. Tentokrát jako všechno možné. A nejspíš nejen k těm odchodům a případným návratům, ale celkově k projektu. V tuhle chvíli si nedokážu představit, jak to bude dál. Ale nechci, aby to skončilo.

    Jenomže to už zase utíkám jinam…

    Jako asi celou dobu…

    Tak jako tak jsem chtěla zdůraznit, že mě mrzí Váš odchod odsud, ale doufám, že z mého života hned tak nezmizíte. Máme IM, máme srazy, a vůbec.

    Příšerně dlouhý příspěvek a skoro nic v něm… Překvapujete to ještě někoho?
    Ale snad v něm je, co jsem chtěla říct…

    Karry (protože to Karry je hráčka, Yrsa je jen postava…)

  17. Nikeš — 2. 3. 2009 @ 23.33

    arjiris: lichotič najdeš na hocz.org/lichotic.php (a zkus si to párkrát obnovit)
    ostatní: díky. Můžu vás ujistit, že náš odchod vyvolal mezi ostatními profesory tolik komunikace, jako ještě nic před ním, chuť ke spolupráci a podobně je teď v debatce konečně znát. Jestli k tomu bylo potřeba, abych(om) zmizel(i), rád zůstanu mimo hru.
    Přesto díky za každou reakci a slova povzbuzení.

  18. Ginny — 3. 3. 2009 @ 1.49

    dlouho jsem přemýšlela co sem napsat..abych někoho nenaštvala nebo neurazila nebo se ho nedotkla..každopádně sem nebudu opakovat svůj koment z nástěnky..přát štěstí a podobně..to je snad už i zbytešční, práce kterou jste udělali cením. Na jednu stranu mě přepadá lítost na druhou stranu jsem si nevím proč oddechla. Nějak se to ve mě mlátí. A také se ve mě mlátí pocit, který mi ponouká tuhle větu: HOCZ se nezhroutí jen proto, že někdo odešel, i když jsou to zrovna lidi, kteří makají jak šroubci..co ti ostatní, kteří tu jsou? myslete i na ně. Na ty, kteří se snaží jak jen můžou, nebo ti , kteří dělají alespoň něco..jako by te´d neexistovali a mrzí mne, že všude jen čtu, co bude hocz dělat bez Engala a Stanleyho..co by dělalo? Pojede dál..alespoň se o to ti další pokusí..

  19. Eliomys — 3. 3. 2009 @ 8.14

    Ginny, mrzí mě, že to vyznělo takto…myslím, že nejen já, ale určitě i spousta lidí, kteří se ani neozvou, si váží práce Tvé i dalších, kdo se starají, aby HOCZ běželo a my „děti“ si měly kde hrát…Díky všem, kdo zůstávají. Ono asi je to možné dělat jen tenkrát, pokud se člověk předem smíří s tím, že spravedlivého ocenění a vděku se prostě ode všech nikdy nedočká, tak to ve světě (mudlovském i kouzelnickém)chodí, vždycky všude se najdou ti, co jen kritizují, vždycky všude je aktivní menšina, která všechno táhne a vezoucí se většina…a bohužel čím větší nadšení a nasazení, tím také přichází větší zklamání a „vyhoření“…a taky mě napadá, že chlapi tohle snášejí hůř než ženské…
    Takže ještě jednou velké díky všem, kdo vytrvávají, a moc bych přála všem otráveným, rozvaděným a rozladěným, aby zase našli „pokoj v srdci“ i mezi sebou.

  20. Yurri Suthay Faeve — 4. 3. 2009 @ 21.08

    *jen na to udiveně kouká a pak si odkašle* No…já bych možná do toho moc kecat neměla když jsem prvačka a moc jsem Vás neznala (spíš vůbec). Ale mě je sympatický v HOCZ každý ;). Je to smutné, se loučit ale někdy se loučíme z hořkosti jak koukám. Proto už jen přeju hodně štěstí v dalších dnech.

  21. Minie — 8. 3. 2009 @ 10.40

    Páni, tohle mě vážně mrzí. Ale ne, rozhodně se vás nesnažím přesvědčovat ať to neděláte, tak naivní nejsem. Spíš jen tiše doufám, že se k nám zase vrátíte. A Engale, doufám, že se spolu zase uvidíme na nějakém Pražském srazu, ten letní si rozhodně nenechám ujít =o)


Comment